V letošním roce jsme se po roční přestávce s Matějem dostali na jeho další šachový turnaj, tentokrát v polské Ustrońi. A když už jsem takovou dálku od domova, napadlo mě se podívat, zda čistě náhodou, se zde poblíž nekoná nějaký pěkný závod. A strejda Google nezklamal. Našel mi závod nedaleko Ustrońě, v městečku Bielsko-Biała. A to hned několik variant, od 7, do 42 km.
Tak znova po dvou letech jsem byl na startu závodu Tisá Ultra Trail. Což je náhrada za LUM (Libouchecký Ultra Trail), kdysi můj první trail ever. Mám na to dobré vzpomínky a vyzkoušel jsem si v loňském roce i druhou stranu tohoto závodu, kdy jsem byl na jedné z občerstvovaček.
Tento závod jsem si společně s trenérem naplánovali místo klasického sobotního longrunu. Cílem nebylo nějaké závodění, ale dát si zkrátka longrun, s trochu větším úsilím, než normálně, ale nikoliv závodním tempem. S tím jsem do toho všeho šel
Má druhá účast v tomto závodě. Quo Vadis má ale jen stejný název, trasa však je úplně jiná a tedy se jedná o úplně jiný závod. Je to klasická Olafovina, a tak je jasné, že to nebude úplně easy. Což se samozřejmě potvrdilo.
Letošní Vokoberg jsem začal plánovat na podzim. Kačka mi dala košem, a tak jsem se na Šumavě, ve Vietnamské restauraci na toaletě domluvil Tomášem Kejzlarem na tom, že si zaběhneme Vokoberg spolu. Mohlo by to dopadnout dobře, co by se tak mohlo pokazit.
Mikulovský Ultra Trail, MUTR. měl být vyvrcholením mojí sezóny, a společně s Petrem jsme na to cílili. Ale jedna věc je plán, druhá pak realita. Prázdniny z hlediska přípravy stály za prd. Dolomity mě pořádně sejmuly a dostával jsem se z toho měsíc. Takže přímá příprava na závod vlastně ani nebyla, respektive nebyla taková, jaká měla být.