MUTR 2025

Na jaře, kdy jsme MUTR zařadili do kalendáře a brali na něj ohled, jsme si pohrávali s myšlenkou, že by to mohla být pecka a že zacílíme na čas 5:00. To znamenalo tempo 5:40. To je hodně rychlé. Ale vzhledem k okolnostem jsme nakonec usoudili, že to nebudeme přehánět a že na to aktuálně nemám. Stanovili jsme si tedy nový plán, a to 5:15. To bylo průměrné tempo 6.02. Čas 5:18 byl můj dosavadní nejlepší čas v závodě, z roku 2023, a tenkrát mi stačil na 3. místo v kategorii.

Příprava

Samozřejmě jsme do tréninků zařazovali delší běhy, které cílily na celkové tempo, ale nebylo to tak intenzivní jako na jaře při přípravě na Rakovnickou 100. Měl jsem více ranních běhů do práce, které jsem různě natahoval a přidával kopce. Kopce jako takové jsou u mě nyní celkem v pohodě. Dolomity udělaly své, problém mám v sebězích. Tak jsem se snažil si je přidávat a využívat je.

Další příprava spočívala v nastavení strategie. Rozhodl jsem se, že zkusím při závodě využít PacePro v hodinkách a běžet podle toho. Uvidíme, co to udělá. Dokonce jsem se naučil PacePro správně používat, abych si nespletl celkem důležitý údaj: ztráta/náskok, jako u posledního závodu. Nastavil jsem si tedy PacePro pro každý kilometr a počítal jsem s tím, že ke konci už taková energie nebude, což jsem v tom zohlednil. Funkce naštěstí bere v potaz převýšení.

Petr se dokonce rozhodl, že si závod dá se mnou. Tak to je velká paráda.

Závod

Počasí nevypadalo ráno na startu úplně dobře. Mlha, ne zrovna teplo. Chvílemi se ale slunce ukázalo, a tak to bylo celkem těžké rozhodování, co na sebe. Nechal jsem to na poslední chvíli. Po registraci jsem chvilku zevloval v zázemí. Pak přijel Honza Pleyer a za chvíli nato Petr. Závodníků přibývalo.

Než začala rozprava, tak jsem se převlékl. Nakonec zvítězily jen kraťasy, merino triko a druhé triko. Bundu jsem si tedy nyní ještě vzal, protože bylo chladno, ale počítal jsem s během bez bundy. Hůlky v toulci připraveny, pár gelů také, energeťák, trocha vody. Po rozpravě jsme se ještě dozvěděli, že si musíme vyzvednout čipy. Prve jsme dostali jen GPS trackery. Tím se start trochu opozdil, o pár minut.

Běžíme

V 9:06 jsme vyběhli. Spustil jsem si hodinky (kde jsem měl nastavené PacePro). Hůlky jsem měl připravené v ruce, jako vždy na MUTR, kde je hned ze začátku stoupání na svah Bouřňáku. Pole se hned roztrhalo. Já vybíhal někde z prostředka. Honza vyrazil dopředu, Petr zůstal za mnou. Byli jsme tak domluveni, že každý běžíme za sebe.

První kopec je pěkná zkouška. Cesta se vine po svahu Bouřňáku, přetne sjezdovky. Někdo to vydrží celé běžet, já ne. Střídám prudké pasáže, kdy chodím, s mírnějšími, kdy klušu. Zatím PacePro moc neřeším, vím, že to ze začátku nemá moc cenu.

Asi po dvou kilometrech se cesta zlomí dolů a rozbíhám se. V kopci jsem si vytvořil ztrátu cca 1 minuty, což mě trochu vyděsilo, ale hlavu jsem si s tím nelámal. Rozběhl jsem se z kopce. Celkem svižně, nad plánem. A za chvíli bylo po ztrátě. Stále jsme obíhali Bouřňák. Běželi jsme po celkem slušné cestě. Asi na 4. kilometru se opět cesta zlomila vzhůru, tempo pokleslo.

Zde už bylo pole závodníků docela roztrhané. Před sebou jsem pár lidí viděl, ale slyšel jsem i dusot a funění za mnou. Vůbec jsem neřešil svoje pořadí vůči ostatním. Věděl jsem, že je přede mnou nějaký počet lidí, ale kdo a jak daleko... mi bylo vážně fuk. Chtěl jsem se držet plánu.

Vyběhl jsem po cca 2km stoupání, kolem větrníků, které docela strašidelně v té mlze hučely. Nezdá se to, ale bylo větrno a byl to fakt hukot. Pak jsem se dostal na návrší u Nového Města. Zde jsem pocítil foukání na vlastním těle. Docela zima. Běžel jsem po asfaltce, po Krušnohorské hřebenovce. Asi na 8,5 km byla pak první občerstvovačka, kde jsem se vůbec nezdržoval, vzal jsem rychle dva kousky sýra a valil jsem dál. Měl jsem podle hodinek cca 2 minuty náskok.

Technický seběh

Ještě jsem kus běžel po silnici, ale na Vrchu Tří pánů se cesta prudce stočila doleva. Následoval seběh dolů, celkem technický úsek. Žádná sranda, alespoň pro mě.

Dostal jsem se do seběhu. Běžel jsem prudce dolů, celkem těžkým terénem. Mokré listí, kameny, větve, klády… bylo tu vše. Snažil jsem se běžet, co to dá, ale v hlavě stále mám nějaký blok – hlavně opatrně. Asi v půlce mě předběhl jakýsi běžec, se kterým jsem se po cestě pak párkrát ještě potkal. Úsek měl skoro tři kilometry a stálo to fakt za to.

Oběhl jsem Domoslavické údolí, cesta se znovu úplně stočila, ale už to byla normální cesta, po které se dalo celkem rozumně běžet. Vedla chvilku nahoru, pak zase dolů. Do kopců jsem trochu odpočíval, prudší pasáže jsem šel. Hodinky hlásily cca 3 minuty náskok, takže paráda. Věděl jsem však, že mě čeká výstup od Oseka nahoru, kde je to fakt nepříjemné a hlavně pomalé.

V jednom z těchto stoupání jsem předběhl toho běžce zase já. Dokonce mi říkal, že jsem na tom dobře, 3. a 4. celkově, ale tohle mi fakt bylo fuk, i když by to byla třešnička na dortu, pokud si splním plán. Pak jsem se dostal na cestu, která vedla do Oseka. Byl to asi 3kilometrový úsek dolů. Tempo narostlo pod 5 minut a letělo to. Zde mě zase kolega (Tomáš Hrnčíř) předběhl. Chvilku jsme kecali, ale pak se vzdálil. Stále jsem ho ale viděl.

Vzhůru na Dlouhou Louku

Nad Osekem seběh skončil a cesta se zlomila doprava a hlavně nahoru. Vytáhl jsem hůlky a začal jsem stoupat. Potřeboval jsem si trochu orazit po tom rychlém běhu, a tak jsem přešel do chůze. Sice svižné, ale chůze to byla. Je jasné, že to panu PacePro moc nesvědčilo a viděl jsem, jak získané vteřiny a minuty mizí.

Kopec byl asi 2 km dlouhý. Ztratil jsem na něm však veškerý náskok a ještě jsem se dostal do ztráty cca 1,5 minuty. Ale byl jsem v klidu, s tímto jsem tak nějak počítal. Ale asi by bylo fajn to pro příště ještě lépe nějak naplánovat, pokud to jde. Nahoře na kopci jsem oběhl oboru a následoval celkem bahnitý úsek. Do té doby byly boty celkem v suchu, od této chvíle už ne. Na jednom bahnitém úseku seděl, celkem zlomyslně, jeden z fotografů a udělal pár asi zajímavých snímků.

Pak jsem vyběhl na louku na Dlouhou Louku. Přeběhl jsem travou podél lesa, kde byl další fotograf (Wudy). Všichni na mě volali, že jsem na 4. místě, že to mám na 3. jen kousek. Fakt mi to ale bylo jedno. Dostal jsem se na silnici, která mě v mlze a v lehkém dešti dostala k druhé občerstvovačce.

Flájský úsek

Zase jsem se nechtěl moc zdržovat. Rychle jsem se napil coly, doplnil si trochu vody, vzal jsem si banán a za minutu jsem už valil dál. Zamířili jsme k rozhledně Vlčí hora na Mlýnské cestě a dál po asfaltce. Tento úsek mi vždy vadil, ale tentokrát nějak ne. Na hodinkách jsem měl ztrátu cca 1,5 minuty a opět se mi dařilo tuto ztrátu krásně snižovat, jak jsem si představoval. Tomáše jsem viděl kus přede mnou, ale mlha houstla a za chvíli se mi ztratil. A taky to bylo i tím, že byl rychlejší.

Asi na 28. kilometru se však Tomáš objevil, jak běží v protisměru. Že mu prý nějak blbne trasa, neviděl značení a že asi měl někde uhnout. Já si byl celkem jistý, že se po silnici běží až na Fláje, a moje hodinky s trasou, kterou jsem si načetl před závodem, mi to potvrzovaly. Tak se ke mně přidal a zase jsme běželi kus spolu. Dostali jsme se k jižnímu cípu flájské přehrady. Tomáš vyrazil dopředu a já běžel zase sám. Mírné klesání skončilo, cesta se obloukem stočila a začal jsem se vracet zpět na Dlouhou Louku. Dle hodinek jsem měl zase náskok cca 1,5 minuty, takže paráda. Byl jsem na 30. km.

Opět následovaly cesty lesem, a hlavně bahnem. Bylo zde fakt hodně vody, cesta podmáčená. Narval jsem do sebe další gel, zapil jej a prostě běžel dál. Cítil jsem, že už to tak svižné jako na začátku nebylo. Tomáše jsem měl stále na dohled.

Lesní cestou jsem se dostal zpět na Mlýnskou cestu a ta mě po chvilce dovedla na Dlouhou Louku, kde byla občerstvovačka. Znovu jsem se napil coly, vzal si nějaký koláček a pomeranč, ale zdržovat jsem se nechtěl, a tak jsem hned vyrazil do dalšího úseku.

Zpět na hřebenovku

Vracel jsem se kus po cestě, po které jsem se sem dostal. Minul jsem jednu běžkyni, které jsem v tu chvíli fakt nezáviděl, že má flájský úsek před sebou, ale vypadala spokojeně. Po chvilce jsem seběhl ze silnice do lesa. Opět bahno, voda. Klusal jsem po cestě a za chvíli mě vylekal Wudy na kole. Chvilku jsme kecali, stěžovali si na podmínky, hlavně na to bahno. Nemohl se na kole tolik vyhýbat jako já. Pak se odpojil a já opět běžel sám. Chvílemi jsem litoval, že jsem si nevzal sluchátka. Hlavně, že mám sluneční brýle.

Dostal jsem se na rozcestí Pod Vrchem Tří pánů a zde jsem odbočil doleva na červenou turistickou. Tento úsek znám, je moc fajn, ale je lepší za krásného počasí. Minul jsem pár turistů a asi po 2 km jsem se opět stočil prudce doprava. Vyběhl jsem z lesa. Za ním byla hned dřevěná lávka, takže raději opatrně. Pak následovala další lávka. Minul jsem bývalou, zaniklou obec Vilejšov a dostal jsem se na cestu, hřebenovku. Sice byla samá louže, bláto, voda, ale celkem to odsýpalo. Náskok se lehce zvyšoval, ale to bylo tím nastavením menšího úsilí ke konci. V nohách jsem měl cca maraton.

Pak jsem vyběhl z lesa. Byl jsem zpět na asfaltce, na hřebenovce. Táhlá, rovná cesta. Mírně klesala. V mlze před sebou jsem viděl nějaké běžce. To již byli účastníci druhého závodu, 16+ km. To bylo fajn, mohl jsem se na někoho navěsit.

Za chvilku jsem byl na třetí, poslední občerstvovačce. Náskok jsem měl asi 3,5 minuty, a tak jsem v klidu zastavil. Nalil jsem si colu, dal si něco k jídlu. Pak jsem si ještě trochu coly dolil. Ztratil jsem zde tedy asi minutu, ale nějak mi to nevadilo. Co mě trochu děsilo, byl ten úsek přede mnou, panelka.

Panelkou dolů a do cíle

S náskokem jsem byl v pohodě. Věděl jsem, že teď už neztratím. Ze silnice jsem uhnul na panelku. Asi 100 m přede mnou byl nějaký běžec, na toho jsem se zaměřil, že ho dotáhnu. Byl ale dost dobrý a stále si držel náskok. Hlavní pro mě ale bylo se držet plánu, respektive nad ním. Dařilo se mi nyní na každém km být cca o 20 - 30 sekund nad plánem, a tak náskok stoupal. Byl jsem nyní zpět na 3,5minutovém náskoku.

Panelka je nepříjemný úsek. Vlní se nahoru a dolů, a hlavně je nekonečná. Dvakrát se stočí a navede vás přes hlavní silnici. Tu jsem přeběhl a za Starou Myslivnou jsem se dostal opět na louku, po které vedla cesta. Pak jsem se dostal znovu do lesa, trochu nahoru a pak jsem byl už nad železniční stanicí Nové Město. To už jsem věděl, že jsem skoro v cíli, ale stále ještě kus chyběl. Kousek za nádražím jsem konečně dostihl toho běžce.

Byl jsem na silnici, která mírně stoupala. Klusal jsem a dařilo se stále náskok zvyšovat. Byl jsem už skoro na 5 minutách k dobru. Už to vypadalo hodně dobře.

Přeběhl jsem další silnici a pak jsem se už napojil na cestu, po které jsme ráno stoupali kolem Bouřňáku. Nohy už mě ale dost bolely a moc už nebylo kde brát. V prudkém kopci dolů mě předběhl ten kluk, kterého jsem dostihl u nádraží, ale to jsem fakt neřešil, protože běžel hlavně jiný závod. Nad sjezdovkou jsem zaslechl známý hlas. Stál zde Ondra Vaněk. Povzbudil mě a vrhl se zpět dolů do cíle. Já to musel oběhnout. Chybělo asi 1500 m. Už jsem si to užíval. Bolelo to, moc rychle mi to neběželo, ale bylo to moc fajn. Už jsem ani nesledoval hodinky. Věděl jsem, že to tam je.

Cíl

Vyběhl jsem z lesa, přeběhl louku a pak už jsem jen uslyšel moje jméno, jak mě ohlásili v cíli. Proběhl jsem cílem a zastavil jsem si hodiny v čase 5:08. Tak pro mě to je naprostá paráda. S tímto jsem nepočítal. 7 minut náskok oproti plánu. Jako třešnička na dortu pak bylo druhé místo v kategorii 40+ a 4. místo celkově. Já jsem spokojený.

V cíli mi sundali čip, odevzdal jsem tracker a dostal jsem můj 4. náramek. Přijal jsem pár gratulací od lidí okolo. Asi dvě minuty po mně doběhla první žena na 50km trati. No, být to kousek delší, asi by mě dostala. Taktéž jsem jí pogratuloval.

Po závodě

Jako první jsem si šel pro nealko pivko. Potřeboval jsem si spravit žaludek a vím, že ta hořká chuť mi prostě pomůže. Vyndal jsem telefon a zjistil dvě věci: 1. Petr je někde na panelce; 2. mám v prdeli displej telefonu. To druhé teď čert vem.

Šel jsem se převléknout, což nebylo s bolavýma nohama úplně snadné. Pak jsem se vrátil do depa. Chvilku jsem se pobavil s Ondrou, pokecal jsem s dalšími lidmi a šel jsem si dát polévku. Ta bodla. Sedl jsem si a prostě jen odpočíval. A užíval jsem si skvělého pocitu. Sledoval jsem, jak dobíhají další lidé, četl jsem zprávy na telefonu. Ondra mě hned napráskal na chatu UL-TRAILU. Vždyť jsem tyto barvy dnes hájil :-).

Asi za půl hodiny doběhl Honza. Petr se přiřítil v čase 5:55 a také si tak splnil svůj plán. Pak jsme prostě kecali, probírali zážitky, jedli jsme. Při vyhlášení jsem se rád postavil na druhé místo. Jako první byl Honza Tvrdík v čase 4:57 - to je krása, to by se mi taky líbilo. Tomáš byl druhý ve své kategorii. Převzal jsem si ceny, přijal gratulace, pogratuloval vítězům. Byla to paráda.

Po tomto ceremoniálu jsme se s Petrem rozloučili a vyrazili ke svým domovům.

MUTR 2025

Tento závod je úžasný. Mám jej moc rád. Každý rok si ho maximálně užívám a beru jej jako jeden z pilířů mého závodního kalendáře. Trochu mi vadí cena, ale na druhou stranu není zase tak rozdílná od ostatních závodů a ten catering... panečku, ten stojí za to.

Počasí je tu vždy naprd. Hezky jsme snad ještě neměli, ale jak vždy říkám: Počasí je vždy nějaké. Není to nic, co by mělo bránit mojí účasti. Organizační banda je skvělá, moc rád je vždy vidím a fandím jim. A mají moc dobré kafe.

Pozn.: Fotky jsou od Wudyho (@janadamecphotography)

Fotografie jsou od: David Deutcha, Wudy, Milan Pinkava a Anička Drozdová

Fotogalerie: MUTR2025