Tisá Ultra Trail

Po mé nedávné neschopnosti jsem se na tento závod více připravoval. S trenérem jsme se na to zaměřili a směřovali jsme k jednomu cíli. Doběhnout to za 6 hodin, což byl můj poslední výkon na této trati před dvěma lety. Nyní, podle plánu, byla trasa o cca 3 km kratší, takže jsem si na to celkem věřil. V poslední době jsem se cítil fakt dobře, tréninky mě zase bavily a celkem dobře mi to běhalo. Co by se tak mohlo pokazit?

Na závod

Na závod do Tisé mě hodila Ivča​. Vyzvedla mě ráno na parkovišti a společně jsme dojeli její dodávkou na místo startu​. Byli jsme tam asi hodinu předem. Šel jsem se hned zaregistrovat, protože jsem na to nějak zapomněl a jel jsem sem bez registrace. Před závodem jsem zde potkal spoustu známých. Nebudu je jmenovat, abych někoho nevynechal. Po chvíli zevlování, balení a příprav jsme se v 9.00 shromáždili na startu a vyrazili jsme zdolávat první kilometry.

Běžíme

Z Tisé jsme vyrazili rovnou na jih. Proběhli jsme obcí směrem k Cihlářskému rybníku​. Sledoval jsem trasu na hodinkách. Přede mnou skupina běžců zahnula mezi louky, ale vracela se. Bylo mi to divné. Sám jsem taky zatočil, protože mě tudy vedla trasa, ale bylo to špatně. Značení vedlo rovně. Tak jsme to s několika běžci zahnuli šikmo přes louku a vrátili se k ostatním. Propadl jsem se do hloubi pole a závod byl pro mě ztracený ​sentiment_very_satisfied. Oběhl jsem Cihlářský rybník​ a zamířil k Holému vrchu.​ Odtud nás trasa vedla na Panenskou​.

Štrúdl běžců se už celkem natáhl. Trochu jsem se zase probojoval dopředu. Tempo bylo celkem svižné, ale vyhovovalo mi to. Běželo se mi krásně. Za Panenskou​ jsem přeběhl silnici. Pod námi byly tubusy dálnice, ale znát to vůbec nebylo. Na druhé straně silnice jsem opět vběhl do lesa, kolem ohrady. Sledoval jsem značky, kterých bylo opravdu požehnaně. Trasa byla fakt skvěle značená, nebylo potřeba se dívat na hodinky. Běžel jsem s pár lidma. Trochu jsme kecali. Minuli jsme Vysílač​, špatně zabočili, vrátili se na správnou cestu a pokračovali dál.

Probíhali jsme lesem, zarostlou cestou s kopřivami. Jo, tu si moc dobře pamatuju. Kopřivy, větvičky, poškrábané nohy, prostě paráda. Doběhl jsem k rozcestí Pod Jelením Vrchem​, kde jsme se stočili doprava. Po chvíli jsem byl na dalším rozcestí Pod Liškárnou, kde jsem se napojil na klesající pohodlnou štěrkovku vedoucí až do Zadní Telnice​​. Tam na nás čekala první občerstvovačka u Václavova​ baráku. Zde jsem v loňském roce seděl a užíval jsem si závod z té druhé strany.

Letos, bohužel, mě toto trochu zklamalo. V rozpravě sice bylo sděleno, že tu bude samoobsluha, ale upřímně – trochu mi to vadilo, že tu nebylo nic připraveno. Vodu mi dolil kolemjedoucí supporter, vzal jsem si z bedny banán a mizel jsem.

Rudný vrch, Vinný vrch a další brdky

Za touto občerstvovačkou začalo pořádné první stoupání. Překonat silnici, kus po sjezdovce, do lesa, a znova přes silnici a pak vzhůru po cvičné louce​. Tím jsem se dostal pod Rudný vrch​. Za ním následoval single trail. Zde čekalo několik cyklistů. Nechali nás vběhnout na trasu, pak nás dohnali. Ale uhnuli jsme jim a vše proběhlo v naprosté pohodě. Moje skupinka se trochu roztrhala. Zůstal jsem ve dvojici s Davidem​. Sbíhali jsme dolů Ždírnickým údolím​. Věděl jsem, co mě nyní čeká. Necestou přímo nahoru na Vinný vrch​. Nic moc představa.

Krize

Začal jsem se drápat nahoru. Cesta vedla nejprve mírně vzhůru, po vrstevnici. David​ mi utekl dopředu. Pak začalo stoupání přímo nahoru. No a nějak mi to nešlo. Začal jsem se trápit. Bylo mi strašný vedro a úplně mi došlo. Stoupal jsem vzhůru. Chtěl jsem se nahoře rozběhnout, ale nešlo to. Musel jsem jít. Co jiného bych taky měl dělat? Začali mě předbíhat další a další běžci. Stále jsem nebyl nahoře. Výstup na hřeben byla jen první část, pak to stoupalo ještě výše, až na vrchol Na Vyhlídce​. Nezdálo se to, ale tento úsek ze dna Ždírnického údolí​ měl převýšení cca 220 výškových metrů.

Nahoře jsem se konečně trochu rozběhl. Byl to tedy jen klus. Na víc jsem už neměl. Bylo mi vedro. Vůbec mi to nešlo. Navíc mě zase začalo dřít rameno, které jsem si rozdrbal batůžkem na posledním závodě. Chtěl jsem to vzdát. Začal jsem plánovat, kde to zapíchnu. Byla tu možnost u učiliště​, před stoupáním na Komárku​, nebo pak nahoře. Ale co zde? Klusal jsem dál. Pomalu. Občas mě někdo předběhl. Sbíhal jsem po cestě dolů, ke Kyšperku​. Tam mě doběhl další běžec a pokračovali jsme spolu. Bylo to nyní trochu lepší, ale stejně jsem přemýšlel o tom, že to zabalím. Doběhl mě i Pavel Štětka​. Předtím mě minul Honza Pleyer​.

Na Komárku

Seběhli jsme podél Unčínského potoka až dolů, k učilišti​. Zde začínalo stoupání nahoru na Komárku​. Nevzdal jsem to tu. V potoce jsem si opláchl hlavu, namočil čepici a prostě jsem si řekl: "Hajhou"​ a začal stoupat. Kus přede mnou byl nějaký běžec, následoval jsem ho. Lezl jsem ale hodně pomalu nahoru. Nebylo mi zase moc dobře. Bylo mi velký vedro. Voda problém nebyla, energii jsem pravidelně doplňoval, ale vadila mi ta teplota. Běžec přede mnou na tom nebyl o moc líp. Co chvíli jsme zastavovali, zapřeli se do hůlek a oddychovali. V jeden okamžik jsem se dokonce musel opřít o strom a pár minut prostě odpočívat. Neměl jsem vůbec žádnou sílu.

Předešla mě Iva​ a za chvíli mě dotáhl i Klinky​. Věnoval mi solnou tabletu a pomohl mi nahoru. Kus cesty jsme šli spolu. Minuli jsme místa jako jsou: Holý kopec​, Liščí vrch.​ Zde se Kája​ oddělil. Já stoupal pomalu vzhůru. Už jsem byl nahoře. Zbýval cca 1 km do občerstvovačky, ale to už bylo víceméně po rovině. Dneska to byl fakt náročný kopec. Převýšení cca 450 m. Měl jsem toho plný zuby.

Konečně jsem se doplazil k občerstvovačce. Musel jsem si na chvíli sednout, což jsem snad nikdy ještě neudělal. Chvíli jsem jen tak seděl. Dal jsem si colu, melouna, hodně jsem pil a nepohrdl jsem ani chlebem s vysočinou a sýrem. Co v tu chvíli bylo zvláštní, že jsem přestal mít myšlenky na to, že to ukončím. Všiml jsem si, že zde sedí i David​. Čekal na nějakého kamaráda.

Měl jsem tedy půlku za sebou. Už dávno jsem se rozloučil s vidinou, že to dokončím do 6 hodin. Teď šlo jen o to, to vůbec dokončit. Vzdát jsem to už nechtěl. Zvedl jsem se a pokračoval jsem dál.

Po hřebenech do Telnice

Od občerstvovačky jsem pomalu sbíhal přes Fojtovickou pláň​ ke Goldhammerovu kříži​, kde jsem zabočil doprava směrem do údolí. Cesta klesala, klusal jsem. Po dvou ostrých zatáčkách začala cesta opět trochu stoupat, ale běželo se mi stále líp a líp, a tak jsem zůstal v klusu. Mířil jsem k vrcholu Supí hory. Přeběhl jsem vrchol a pokračoval jsem dál. Cesta klesala, pak zase stoupala. Když se běželo v lese, bylo to celkem v pohodě, ale jakmile jsem se čas od času dostal na otevřené prostranství, kde pražilo slunce, bylo to pro mě stále hodně nepříjemné. Držel jsem se cesty a pomalu jsem mířil k Rudnému vrchu​, ale ten nebyl součástí trasy, běželo se kolem.

Z lesa jsem vyběhl na louku (strašný vedro). Držel jsem se hřebenovky a klusal jsem přes otevřenou pláň. Před sebou na cestě jsem viděl nejenom super viditelné značení, ale i pár borců přede mnou. Minul jsem rozcestí U Rudného vrchu. Kus pak vedl kolem lesa úplně nahoře a za vrcholem jsem už byl znova na Cvičné louce​. Zde jsem začal potkávat borce, kteří běželi 100 km. Vůbec jsem jim nezáviděl. Napojil jsem se tak na již dnes proběhnutou trasu a zpět jsem tedy absolvoval po stejné cestě.

Seběhl jsem Cvičnou louku​, přeběhl silnici, znova do lesa, znova přes silnici a to už jsem seběhl k občerstvovačce. V této fázi to bylo již lepší, bylo zde jídlo připravené v miskách, otevřené lahve, ovoce. Nemám připomínek. Srazil jsem se zde s několika běžci, které jsem předtím zahlédl nahoře u Rudného vrchu​. Na chvilku jsem si sedl a orazil jsem si.

Nekonečná cesta zpět

Měl jsem toho už dost. Sice se mi běželo lépe, ale nebylo to vůbec ono. Ztěžka jsem se rozbíhal, neběželo mi to. Na občerstvovačce jsem doplnil pro jistotu obě láhve s vodou, pořádně jsem se napil, najedl, namočil čepici a dal se do závěrečné fáze závodu. Seběhl jsem k silnici a pak přes Zadní Telnici​ po modré turistické jsem stoupal vzhůru. Minul jsem opět rozcestí Pod Liškárnou, pak další rozcestí Pod Jelením vrchem. Běželo se lesem, byl tu tedy stín. Alespoň něco. Tento úsek je fakt nekonečný.

Přeběhl jsem silnici a okolo vysílače​​ jsem se konečně přiblížil ke Stříbrnému rybníku​. Znova jsem si namočil čepici (to fakt pomáhalo), minul jsem několik naháčů u rybníka a pak jsem se opět dostal na otevřenou louku. Trochu to zde stoupalo, a přešel jsem do chůze, abych si odpočinul. Na dalším rozcestí​ jsem opustil značenou cestu a zahnul do lesa. Čekal mě zarostlý úsek s kopřivami. Na konci jsem přeběhl silnici a vběhl do Panenské​.

Za Panenskou ​jsem zase vběhl do lesa. Minul jsem dva další borce a po cestě jsem pomalu klesal níže. Byl jsem nedaleko vojenského výcvikového prostoru. Otevřená krajina, samostatně stojící stromy, slatě, rozježděné cesty. Celkem divočina. Před sebou jsem zahlédl dalšího běžce. To byl Pavel Štětka​. Dohnal jsem ho. Nebyl z toho nadšený, ale nedal to na sobě znát. Je to fakt velkej borec. Bylo na něm vidět, že toho už má taky plný zuby, což mi potvrdil. Prý to doběhne indiánem. Chvíli jsem se ho držel, ale po nějaké době jsem se odpoutal.

Přeběhl jsem Holý vrch​ a seběhl jsem k Cihlářskému rybníku​. Už jsem toho měl opravdu plné zuby. Na trase jsem byl skoro sedm hodin. Za rybníkem​ jsem musel ještě překonat otevřenou louku, minul jsem místo, kde jsem ráno špatně zabočil, a pak jsem vběhl do Tisé​. Říkal jsem si, že bych ještě na Pavla​ počkal, ale nikde jsem ho neviděl. Stopky mi ukazovaly 6:54 minut, když jsem byl na kraji obce. Následovala nekonečná stoupající ulice a já si říkal, že to asi nestihnu ani do těch pitomých sedmi hodin.

Nakonec poslední dvě zatáčky a už jsem viděl nafouklý oblouk cíle. Doběhl jsem to v oficiálním čase 6:59:06 (hodinky jsem zapomněl včas zastavit). A měl jsem to za sebou.

Po závodě

Byl jsem rád, že jsem to měl hlavně za sebou. V zázemí závodu bylo hodně lidí. Nedlouho před námi doběhli závoďáci z kratších tratí, a tak bylo celkem živo. Hned jsem zašel do stánku u cíle a dal jsem si celkem dost tekutin. Cola, voda. Pozdravil jsem se se spoustou známých. Asi 8 minut po mně doběhl Pavel​. Zahlédla mě Maru​ a odvedla mě do stínu, kde jsem se na chvíli natáhl na deku. Po chvíli jsem se vzpamatoval a musel jsem se trochu procházet. Využil jsem pak i sprchy a trochu jsem se zkulturnil. Bylo mi mnohem líp.

Nealko piva jsem se bohužel nedočkal sentiment_very_satisfied. Domluvil jsem se s Honzou​, že mě hodí domů. Vlastně mi to nabídl sám, že má cestu kolem. Tak jsem souhlasil. Takže asi po hodině po mém doběhu jsem odjel pryč.

Tisá Ultra Trail

Je to pěkný závod. Vychází z původního Liboucheckého Ultra trailu, který bohužel nepokračuje. Toto je jeho nástupce. Trasy tedy prošly mírnou úpravou, ale celkově jsou povedené. V Tisé je dobré zázemí. Za fotbalovým hřištěm k dispozici sprchy. Co mě zamrzelo, byly ty občerstvovačky na trase. Na tomto by to asi chtělo zapracovat. Nevím, jak je to na ostatních trasách, ale na té 50 je první za 13 km, pak až Komárka​ na 30. kilometru. V tom vedru by se mi hodila ještě jedna někde mezi.  Z Komárky​ je to pak zpět do Telnice​ necelých 7 a pak dalších 13 do cíle. Zrovna tak by asi bylo fajn, kdyby nebyly samoobslužné (na Telnici​). Je to sice jen malý detail, ale tyto detaily právě dělají závody krásnými. Jinak všechna čest za organizaci a přípravu závodu a za luxusní značení. Až mi bylo líto těch, co to budou sundávat (tím narážím na značky umístěné vysoko na plotech, které jsem minul).

Doběhl jsem na 25. místě za sedm hodin. Spokojený s tímto rozhodně nejsem. Mám na víc. Dnes mi to ale nesedlo.