Sokolská padesátka, resp. šestatřicítka

Během týdne předtím mě samozřejmě lákal Ondra​, abych šel celou padesátku. Že pokecáme a tak. Ale mně se ani moc nechtělo. Necítil jsem se ještě na plnou zátěž. Přeci jen, není to tak dávno, kdy jsem znova začínal, a navyšovat chci opravdu postupně. Koncem května mě čeká LUM, resp. TUT, a to ta 50km trasa, a tu chci zvládnout nějak slušně. Takže jsem se držel původního plánu, dát si tu kratší trasu.

Trasa byla vystavena na webu asi týden dopředu s tím, že bude ještě zobrazena mapa kontrolních bodů. Toto mě vždy tak trochu štve, že to vše není v jedné trase, ale je to zvlášť. Navíc, když je mapa kontrolních bodů společná se všemi trasami a musím tak hledat bod po bodu, který se týká mé vybrané trasy. A tak jsem si nechal napsat skript, který mi to sloučil, a bylo to. Tady je – třeba se bude hodit.

Potřebujete spojit vystavenou trasu s vystaveným seznamem kontrolních bodů? Dobrým příkladem jsou závody od Olafa, který toto vystavuje zvlášť. Stránka: GPX merge Číst více

Do Děčína

Do Děčína​ jsem jel vlakem. Jak už jsem psal, v poslední době mi toto vyhovuje. Ve vlaku jsem se srazil s jedním vysokým běžcem. Měl jsem za to, že je to Petr Huml​, a tak jsem se s ním bavil, až mi pak došlo, že to není on sentiment_very_satisfied. Asi za 20 minut jsme zastavili v Děčíně​. Z nádraží jsem vyšel ven zadním vchodem a prakticky hned jsem byl na startu, který byl v sokolovně​. Zázemí tedy bylo super.

Při registraci jsem zaplatil startovné, protože mi nepřišel e-mail. A připravil jsem se. Potkal jsem zde Ondru​, Ivču​ a další známé i neznámé. Chvíli před půl devátou nás Olaf​ vytáhl před bránu na start.

Startujeme

​Vyběhli jsme podél nádraží na sever. S Ondrou ​a Ivčou​ jsme se drželi společně, ještě s pár kamarády. Volně jsme klusali městem, přes kruhák na nábřeží. Minuli jsme Tyršův most​ a doběhli jsme po chodníku a silnici až k vlakové zastávce Děčín-Přípeř​. Zde jsme zahnuli od Labe​ pryč a konečně jsme se dostali mimo silnice a asfalt. Napojili jsme se na zelenou turistickou.

Klusali jsme vzhůru, k prvnímu kontrolnímu bodu – Horní Vyhlídka​. Zde jsme si zaškrtli bod a valili jsme dál. Cesta se vlnila po vrstevnici. Po pravé straně jsme měli řeku. Moc pěkné místo tu je a je pravda, že to tu moc neznám, nemám to moc proběháno. Přeběhli jsme údolí nějakého potoka nad Horním Žlebem​ a stále vrstevnicí, lehce vzhůru nad Prostředním Žlebem​.

Před skalami Holubník​ a Holoubě​ jsme po cestě stoupali serpentinami přímo vzhůru. Po chvíli jsme se tam vydrápali a byli jsme nahoře, na pohodlné štěrkovce. Klusali jsme nad skalami. Ukolébal jsem se pohodlnou cestou, ale Ondra​ zavelel, že musíme na další kontrolní bod – Hranol - vyhlídka​. Zapsali jsme se, vrátili jsme se na cestu a pokračovali dál. Po chvíli se cesta stočila a následoval dlouhý seběh až k Čertově Vodě​.

Na hranice a do Německa

Celkem nepříjemný úsek. Velké kameny, klouzavé. Boty ale držely, tak se dalo celkem rychle běžet. Letěli jsme dolů. Banda mi trochu utekla, protože jsem si musel odskočit, a dohnal jsem je až za hodnou chvíli. Za Čertovou Vodou​ jsme se opět napojili na žlutou turistickou a opět jsme sledovali řeku po vrstevnici. Samozřejmě jsme neběželi celou dobu po značené cestě. Po nějaké době jsme odbočili mimo ni a zamířili jsme přes Preidelovu rokli​ a pak po vrstevnici až do Dolního Žlebu​, kde byla občerstvovací stanice.

Byl jsem za ni rád. Celkem rychlý úsek, se seběhem, kopečky, letělo to docela rychle. Sama Ivča​ říkala, že to bylo jako nic. Doplnili jsme nějakou energii a pokračovali jsme dál. Chvilku jsem se rozbíhal. Oběhli jsme železniční stanici​ a po zelené turistické jsme opět nenápadně stoupali vzhůru. Za chvíli následoval prudší úsek vzhůru se schody. Toto mi přišlo povědomé, a ano, běžel jsem tudy opačným směrem Ultralabák (který jsme si dali mimo závod).

Cesta nás zavedla až ke Klopotskému vodopádu. Oběhli jsme bazén a začali stoupat vzhůru nádherným údolím plným skal kolem Klopotského potoka. Moc krásný úsek.

Běžel jsem kousek napřed. Byli jsme už v Německu. U turistického rozcestníku se zde naše cesty dělily. Já pokračoval podél potoka vzhůru, zbytek bandy zahnul doprava a pokračoval dále do Německa. Byl jsem tedy v tuto chvíli sám. Stoupal jsem cestou stále vzhůru údolím, až jsem se dostal na širokou štěrkovou cestu. Opět jsem se nechal ukolébat krajinou a pohodlnou cestou, až jsem minul jednu zrádnou odbočku. (Kruciš. Musím si ty Garminy nějak lépe nastavit, aby byly hlasitější). ​​Přeběhl jsem tedy odbočku o nějakých 150 metrů a musel jsem se vracet. Po cestě zpět jsem viděl v zatáčce na široké cestě Simonu z Prahy​. Počkal jsem na ni na té nenápadné odbočce a pak jsme kus cesty pokračovali spolu.

Grosser Zschirnstein

Seběhli jsme do údolí přímo ke Klopotskému potoku​ a proti proudu jsme stoupali cestou necestou. Spolu jsme doběhli až k rozcestníku. Odtud jsem po dohodě se Simonou​ pokračoval sám dál. Klusal jsem podél potoka, opět vzhůru. Sledoval jsem žlutou turistickou cestu. Běžel jsem nyní podél potoka Hertelsgrundbach​. Na rozcestí jsem pak zabočil doleva a po cestě jsem se dostal na cyklostezku, kterou jsem ale jen překonal a pokračoval jsem dál v původním směru. Pak už jsem začal stoupat vzhůru na Großer Zschirnstein​.

Obíhal jsem ho z pravé - severovýchodní strany. Žlutá turistická se pak zlomila přímo nahoru a začal jsem stoupat do prudkého kopce. Výstup netrval dlouho a už jsem byl nahoře. Chvíli jsem klusal po hřebeni, až jsem se dostal na okraj, kde jsem narazil na další kontrolní bod. Později jsem zjistil, že jsem jej zapsal do špatné kolonky, ale nevadilo to.

Mimochodem: toto je opět poslední fotka z iPhone. Pak se prostě vypnul a nešel zapnout. Vybil se. Na startu v Děčíně měl 88 %.

Pak jsem se otočil a začal jsem sbíhat dolů. Potkal jsem dva turisty, zase jsem sběhl z cesty, a tak jsem se vracel a potkal jsem je znova. Dolů jsem to prakticky vzal kolmo - moc pěkný seběh. Dole jsem se opět napojil na žlutou turistickou a pak už jsem zamířil k České bráně​.

Maxičky a zpět do Děčína

V Německu mě čekaly ještě asi dva kilometry po pohodlných cestách. Pak jsem přeběhl hranici přes Českou bránu​ a lesní cestou jsem klesal dolů. Napojil jsem se na cyklostezku. Minul jsem rozcestník U Buku​. Cesta teď vedla po asfaltu. Začala zase stoupat. A už to začalo být celkem únavné. Po nekonečně dlouhé silnici jsem konečně doběhl do Maxiček. ​Proběhl jsem obcí, oběhl jsem dva rybníčky za ní a pak jsem se napojil na další žlutou turistickou cestu. Ta nyní jen klesala dolů. Běžel jsem podél potoka Ostružník​.

Doběhl jsem na širokou asfaltku, minul jsem odbočku, takže jsem se znova vracel a podél potoka jsem pokračoval dále dolů. Cesta se motala lesem, sledovala potok, a cesta rychle ubíhala. Za chvíli jsem doběhl k Pstružnému rybníku​. Oběhl jsem jej a u stromu jsem si zapsal další kontrolní bod. Po vrstevnici jsem oběhl malý hrbek a dostal jsem se k hlavní silnici do Děčína​. Tu jsem překonal a na druhé straně jsem začal stoupat vzhůru kolem Špičáku​. A doběhl jsem na Vyhlídku Červený vrch​. To byl další kontrolní bod - předposlední.

Pak už jen následoval seběh dolů. Dostal jsem se do civilizace. Před sebou jsem viděl Pastýřskou stěnu​, o níž jsem věděl, že je součástí trasy. Nejprve jsem ale musel dolů, abych zase mohl nahoru. Sbíhal jsem podél domků a garáží, od dvou chlápků jsem odmítl pivko (ale chuť jsem měl) a pak jsem už byl úplně dole, u kolejí, pod patou Pastýřské stěny​.

Začal jsem tedy stoupat vzhůru. Lehce jsem klusal, co to šlo, ale to moc dlouho nebylo. Únava už byla znát. A tak jsem šel. Sice celkem svižně, ale běh to nebyl. Vyškrábal jsem se po cestě a po schodech nahoru. Hodinky mi ukazovaly, že jsem právě minul kontrolní bod, ale nebyl jsem ještě na vrcholu. Bod byl přímo nade mnou, u rozcestníku​. Zapsal jsem si poslední bod. Pak jsem oběhl restauraci, vyhlídkovou věž a začal jsem sbíhat dolů. Chvíli trvalo, než jsem se odtamtud vymotal, ale pak už jsem byl dole.

Znova jsem byl u kruháku, kde jsme ráno začínali, stejnou cestou jsem se tedy vrátil zpět k Sokolovně​. U zaparkovaných aut už byl jeden závodník. Povzbudil mě. Pak jsem jen zaběhl do areálu Sokolovny​, kde jsem u Olafa​ závod ukončil.

Po závodě

V areálu bylo pár lidí. Měl jsem za to, že to byli ti, co doběhli přede mnou. Olafovi​ jsem předal kartičku. Chybné zápisy naštěstí nevadily, hlavně, že byly a byly všechny. Olaf​ mi jen tak mezi řečí sdělil, že první doběhl přede mnou asi před 40 minutami. A že jsem doběhl druhý. No tak paráda. sentiment_satisfied To jsem opravdu nečekal. Bylo nás asi 20, ale i tak dobrý, ne?

Šel jsem si dát sprchu. V klidu jsem se převlékl. Pak jsem vyšel ven a viděl jsem, jak doběhla Simona​. První byl její manžel Michal Špak​. Chvíli jsem zevloval na startu, sledoval další přiběhnuvší. Jelikož mi nešel telefon, tak jsem se šel podívat na nádraží, jak mi jedou vlaky zpět do Ústí nad Labem​. Vybral jsem si jeden (ve 14:12, asi za 30 minut) a vrátil jsem se zpátky. Dal jsem si buřta a bylo zase fajn. Začali dobíhat padesátkáři. Hustí borci.

Asi ve dvě hodiny Olaf​ vyhlásil výsledky. Vylezl jsem na bednu s Michalem​ a třetím v pořadí – Martinem​. No a pak už jsem valil na vlak, kterým jsem se pohodlně dostal domů.

Bylo to moc fajn. - Celkové výsledky