Pár brdků ve Středohoří

Trasu jsem si naplánoval samozřejmě předem. Přičemž jsem zjistil, že moje utilitka na spojování trasy a GPX bodů se dá využít, a tak jsem si v mapách k připravené trase připravil i body trasy. Pomocí utilitky jsem si toto spojil a nemusím tak složitě a nepohodlně body do trasy přidávat v Connectu, v těch strašných mapách, co tam stále jsou. 

Lhota - Oltářík

Do Lhoty​ jsem dorazil asi v 7.40. Trasu jsem sice měl připravenou, ale zapomněl jsem si ji přenést do hodinek. Bohužel ve Lhotě​ je to se signálem hodně marné, a tak jsem se trochu zdržel, než jsem signál našel. Nakonec se povedlo a chvíli před osmou hodinou ráno jsem vyběhl. 

Hnez za Lhotou​ jsem se napojil na červenou turitistickou cestu, a sbíhal jsem vysokou travou do rokle. Až teď mi došlo, že jsem vlastně na cestě své testovačky, ale že běžím opěčným smšrem. Rokli jsem ihned poznal. Ačkoliv hned od rána bylo velké vedro, tráva byla mokrá a měl jsem tak mokré boty. Překonal jsem skoro vyschlý potok Modla​. Po stejné cestě jsem pak běžel dál, mírným soupáním k rozcestí Děkovka​. 

Na rozcestí jsme překonal silnici a za chvíli sjem se dostal k odbočce ke zřícenině Oltářík​. Opět pro mě velice dobře známé místo. Nahoru, k Oltáříku​ to už byl jen kousek. Sice nahoru, ale kousek. Vyběhl jsem nahoru, zbytek jsem došel a měl jsem před sebou krásné výhledy.

Oltářík - Dřevce

Po chvilce na Oltáříku​ jsem se vydal zpět. Měl jsem zamířeno na Solanskou horu. Znovu jsem proběhl kolem přístřešku u odbočky​ a rovně jsem pokračoval dál. Za chvíli následovala odpočka doprava, směrem k silnici. K té jsem doběhl. Ale trasa mě trcohu zmátla, a tak jsem se musel vrátit, protože jsem minul tu správnou odbočku. Ta vedla přímo nahoru, do zarostlé stráně. Cesta nebyla moc prošlapaná a všude byly kopřivy. Hafo kopřiv. Pálivejch. Stoupal jsem chůzí, protože to bylo prudké, snažil jsem se kopřivám vyhýbat​ a pěkně jsem funěl nahoru. Pod Třtínem​, kopcem trochu vlevo, jsem se na chvíli zastavil abych se vydýchal.

Stoupání ale nekončilo. Musel jsem ještě trochu výš. Překonal jsem nalší hrb - Dlouhý vrch​ a dále po hřebeneovce jsem se dostal až k vyhlídce na Solanské hoře​. Celkem pěkný výhled. Byl vidět opar, asi z horka, takže vyditelnost nebyla extrémní, ale České středohoří​ je tu jako na dlani. 

Jakmile jsem de dost vynadíval, rozběhl jsem se dál. Seběhl jsem z prudkého kopce dolů. Netrvalo to ani dlouho. Zase bylo hodně kopřiv, ale to už jsem skoro ani nevnímal, protože mě nohy strašně pálily. Doběhl jsem na silnici a zamířil jsem do Skalice.​ Proběhl jsem obcí, od místních domorodců jsme dostal hrst sladkých trřešní, za čož jim moc děkuji a za obcí jsem začal po silnici stoupat vzhůru. Dostal jsem se do další obce - Dřevce.​ Je to roztahaná obec, skoro celá v kopci. Silnice, po které sjem běžel stále stoupala a místy jsem šel, bylo to už nepříjemné. Nepřidalo tomu ani stoupající horko. Konečně jsem ale n akonci obce doběhl na rozcestí, byl jsem nahoře a zahnul jsem do lesa, kde bylo přeci jen mnohem lépe. 

Dřevce - Hradišťany

Následoval úsek po pohodlné štěrkovce lesem. Oběhl jsem kopec Ostrý​, a za chvíli jsem se napojil na jinou cyklotrasu. Pomalu jsem se blížil k Hradišťanům​. Běžel jsem opět po úseku, který jsem vloni probíhal v rámci QuoVadis. Doběhl jsem k rozcestníku​ a zamířil jsem směrem Hradišťany - louka. Nahoře jsem se dozvěděl, že tato louka​ je nejvýše položenou loukou v Českém středohoří​. A je to tedy krása.

Hradišťany - Lipská hora a zpět

Bylo fakt velké horko. Nahoře stín nebyl, a tak jsem se dlouho nezdržoval a běžel jsem dál. Seběhl jsem zpátk k rozcestí​, opět jsem se napojil na původní cestu a pokračoval jsem kolem brdku dál. Cesta se celkem motala, lehce klesala. Celkem už jsem cítil únavu - to tepli mi fakt nedělá dobře. Moc jsem se v tu chvíli netěšil na finální kopec.

Doběhl jsem k znova k silnici. Kousek jsem po ní běžel. Opět vedro. Navíc jsem běžel vedle pole, kde zrovna nějaký traktor přehrabával trávu. Dost to prášilo a nebylo to úplně příjemné. Navíc jsem přímo přes to pole musel přeběhnout. Naštěstí jen kousek. Zaběhl jsem do lesa. Z jižní strany jsem oběhl Pákovou horu a pak Setenku. ​Tudy jsme běželi společně s Andreou​, při letošním Quo Vadis.​ Cesta pak končila u rozcestníku pod Lipskou horou​. A apk mi začalo závěrečné stoupání.

Nastal problém. Celou cestu jsem si na zádech nesl hůlky. A použil jsme je jen zde. Nebylo jich zatím potřeba. Jenže jedna z nich se odmítala rozložit. Zkrátka jsem nebyl schopen ji sestavit, pojistka se nedala vytáhnout ven, aby zacvakla. Takže nahoru jen s jednou hůlkou. Naštěstí je to jen 400 m.

Zanedlouho jsem byl nahoře. Opět mě přivítaly známá panoramata. Byl jsem na Lipské hoře​ už opravdu hodněkrát. 

Pak už zbýval jen sebeh dolů. Vždy jsem toto běžel z druhé strany, tzn. od Lhoty​ nahoru k Lipské hoře​. Nyní se mi zdálo, že je to nějak moc dlouhé, že mi to směrem vzhlůru tak dlouhé nepřišlo. Ale do cíle to bylo cca 1,5 km, takže jsem to zvládl celkem rychle. Za chvíli jsem byl ve Lhotě​ a trasu jsem tak uzavřel tam, kde jsem ráno začal.

A konec

U auta jsem musel usušit triko. Byxl jsem úplůně pormočený. Náhradní věc jsem samozřejmě zapoměl doma, ale naštěstí alespoň ručník jsem měl v autě. U obecní pumpy jsem vyplách lahve a oplách jsem si obličej. Po chvíli jsem se sbalil a vyrazil na cestu domů. 

Jo, bylo to dneska fajn.