Z Těchlovic přes Bukovku, Zubrnice a Kalich do Lovečkovic

Na start jsem se dopravil autobusem. Mám to celkem rád. Není to tak, že řídím auto, ráno hned spěch a pak hned vyrazit. Hezky se v autobuse naladím na cestu, aklimatizuji se. Paráda. Start jsem si naplánoval v Těchlovicích​. Vystoupil jsem z autobusu mezi vozy komunálních služeb. Asi místní sběr. Všude samé staré krámy a harampádí. Fakt krása.

Bukovka

První bod mojí cesty vedl na Bukovku​. Takže hned od začátku pěkně zostra nahoru. Vzal jsem to z Těchlovic​ po silnici rovnou nahoru. Nejprve tedy asfaltka, ale ta se později změnila na šotolinu a nakonec v celkem normální lesní cestu. Klusal jsem, jak to šlo. A zatím to šlo. Nohy jsem ale cítil ze včerejšího rodinného výletu a pak ještě po malém švihu na kole, kde jsem potkal Mildu.​ Ten to valil, já se snažil držet a nakonec jsem z toho měl na Stravě PB :-).

Cestou nahoru jsem potkal Červenou židli. Vlastně dvě. Nevybavuji si, že by byla z Erbenky​ přesunuta. Zde už jsem byl na gravel cestě a už jsem střídal chůzi s klusem. Souvislý klus už mi nešel udržet, přeci jen, nemám tolik naběháno a je to tu fakt hodně do kopce.  Vyběhl jsem až nahoru k silnici, cyklostezce č. 3124, na kterou jsem se napojil. Asi po třech zatáčkách jsem se dostal k vyhlídce​. Zde jsem ještě nebyl a nebyl to vůbec špatný výhled.

Pak jsem se stočil po cestě na jih a stoupal jsem dál, k vrcholu. Následovala dvě rozcestí: Pod Bukovou horou​ a hned kousek za ním pak Stará Homole​. Zde jsem odbočil na lesní cestu, kterou jsem neznal. Možná jsem tudy jednou běžel dolů, ale nyní jsem stoupal vzhůru. Byl jsem vlastně pod Humboldtovou vyhlídkou​. Cesta byla docela prudká, opět jsem tedy střídal klus a chůzi. Také několik překážek jsem musel překonat.

Pak jsem se konečně dostal na vrchol. Je zde krásná Vyhlídka (Buková Hora)​. Za krásného počasí je vidět Ještěd, což dnes mohu potvrdit, a to jsem neměl brýle na dálku. A za ještě lepšího počasí jsou zde prý vidět i Krkonoše​. Ty jsem však díky oparu neviděl.

Samozřejmě jsem ještě zamířil na Humboldtovu vyhlídkou​, když už jsem tu byl.

Zubrnice, Týniště, Doubravice

​​Z Bukovky​ jsem se pak rozběhl přímo dolů, do Zubrnic​. Seběhl jsem po stráni (trochu z cesty, a tak jsem se vracel) a pak jsem se napojil na pohodlnou luční a lesní cestu. Ta mě dovedla k rozcestí Velké Stínky​. Zde jsem zahnul doprava dolů. Stále jsem běžel po pohodlné cestě, která se vlnila a klesala dolů. Zanedlouho jsem byl u Zaniklé samoty Mauerschin​.

Již tradičně jsem zde minul odbočku, a tak jsem se opět trochu vracel. Následoval poslední úsek seběhu a dostal jsem se tak až do Zubrnic. Zde jsem přeběhl hlavní silnici a kolem Zubrnické muzeální železnice​ jsem si to zamířil přímo do Týniště​. Byl jsem tu již několikrát dříve, vždy jsem ale těsně před obcí zabočil doprava a zamířil jsem na Sokolí hřeben​. Tentokrát jsem se vydal skrz obec. Chvílku jsem zpomalil a dal si svačinu. Prošel jsem obcí a pak jsem pokračoval dál. Cesta opět stoupala (to už od Zubrnic​).

Prošel jsem nějakým lesíkem, přes jednu, dvě louky a pak jsem na obzoru, nahoře nad další loukou, spatřil nějaká stavení. Byla to již obec Doubravice. Ani mi nedošlo, že jsem zde byl v rámci Vokobergu. Tenkrát byla tma a nyní jsem to nepoznal.

Na Kalich

Sledoval jsem silnici. Až moc, že jsem opět minul odbočku. Musím si ty garminy líp nastavit, aby mi ty odbočky hlídaly. Dostal jsem se na další luční cestu. Byl zde krásný výhled na brdky okolo. Vyzkoušel jsem AR funkci na Mapy.cz. Není to zlé.

Přeběhl jsem louku. Krásný úsek. Pohodlná cesta, mírně klesala, velice krásně se mi běželo. Přeběhl jsem hlavní silnici mezi Hlupicemi ​a Haslicemi. Pokračoval jsem dál, do stráně na druhé straně. Opět jsem minul nenápadnou odbočku mezi pastvinami a tentokrát to ale byla chyba. Vykašlal jsem se na to se slovy, že se nahoře napojím. Problém byl i trochu jinde. Můj iPhone už neměl šťávu, nechtěl se připojit, Mapy nefungovaly. Takže jsem jen na hodinkách viděl, kde zhruba jsem. Plánovaná cesta se stáčela a měl jsem ji před sebou, cca 1000 m, takže pohoda, když půjdu furt rovně, narazím na ni.

Jenže kopec – ten nevadil. Z kopce – ten taky nevadil. Ale obory. Jedna vedle druhé. Vše zarostlé, cesta nikde. Prodíral jsem se hustým lesem, křovinami, necestou. Nadával jsem si, že jsem se měl vrátit na pastvinách a napojit se správně, ale ta cesta byla fakt blízko. Nakonec jsem se z toho nějak vymotal, ale garminy byly nějaké zmatené, vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Naštěstí už jsem byl na normálních cestách a potkal jsem turisty, takže jsem se vyptal a za chvíli jsem se opět napojil na správnou cestu a ta mě dovedla na Kalich​.

Pamatuji si, že jsem zde byl s bandou rozběhánků asi tak před 4 - 5 lety. Normální zřícenina jako každá jiná. Co mě tedy nyní překvapilo, vstupné. Vyběhl jsem na kopec a tam byla pokladna, v pokladně pokladník a že prej 70 Kč vstup. Problém byl ten, že jsem neměl ani korunu a iPhone (ten krám neuvěřitelnej) stávkoval. Nicméně se mi ho povedlo přivést k rozumu, a po restartu, kdy ubyla baterie z 33 % na 7 %, jsem se s pokladníkem dohodl na platbě na účet. On to sice nazýval QR kódem, ale ukázal mi prostě číslo účtu, které jsem potupně musel přepisovat. Ale když už jsem tu byl.

Kalich​ stojí za to. Je to krásně udržovaná zřícenina​. Celkem rozlehlé hradiště, krásné výhledy. Těch 70 Kč stálo za to.

A do Lovečkovic

Nahoře jsem se pro jistotu podíval na jízdní řády, v kolik mi jede autobus z Lovečkovic, než iPhone úplně chcípne. Měl jsem nyní asi dvě hodiny do odjezdu a do cíle cca 7 km. Takže paráda. Seběhl jsem opět dolů, pod hrad, a u turistického přístřešku jsem odbočil doprava, na další luční cestu. Seběhl jsem k silnici vedoucí do Třebušína​. Přeběhl jsem ji a přes další brdek přede mnou jsem zamířil do Horního Týnce​. Brdek přede mnou se nezdál, ale dal mi celkem zabrat. Hlavně to bylo táhlé stoupání.

Minul jsem pár usedlostí pod patou kopce. Vyškrábal jsem se prudším bahnitým úsekem a po chvilce jsem se napojil na asfaltku. Narazil jsem na studánku​, kde jsem si doplnil lahev s vodou. Asi by mi vystačila, ale tak nějak ze zkušeností vím, že je lepší si ji doplnit, když to jde. Voda byla osvěžující.

Po cestě jsem stále stoupal vzhůru. Obešel jsem skoro celý kopec (neznámý) a na druhé straně jsem pak již seběhl do Horního Týnce​.

Pak jsem pokračoval opět kus po silnici. Asi po jednom kilometru mě navigace uhnula na lesní cestu vedoucí na Malé Sedlo​. Na to si pamatuju z jednoho z mých prvních závodů před lety – LoveKros.

U turistického přístřešku jsem se pak stočil na sever a po pár stech metrech jsem se vlastně vrátil na hlavní silnici vedoucí z Horního Týnce​ do Lovečkovic​. Když jsem tak vyběhl z lesa, viděl jsem Lovečkovice​ přímo před sebou. Seběhl jsem k nim po silnici a byl jsem tak v cíli.

Tak to bychom měli

Trasu jsem dokončil za nějaké tři hodiny. Byla to paráda. Mělo to všechno, co to mělo mít. Výběhy, seběhy, kopce, z kopce, bloudění, asfalt, lesní cesty, bahno. Zkrátka vše. Totální pohoda, luxusní počasí. Vše si sedlo, jak mělo. Nebýt toho bloudění, tak je to vše na jedničku.

A ten krám iPhone fakt vyhodím.