Aklimatizační běh, Zell am See

Neprošla ani moje žádost, že bychom vyrazili v šest ráno. V osm jsme tedy vyrazili ke zdolávání prvních alpských kopečků. Vyšli jsme z Thumersbachu​, kde bydlíme, a chvilku jsme sledovali silnici. Ale asi po 200 metrech jsme zahnuli doleva, směrem ke kopcům. Klusali jsme po cestě k nějaké usedlosti a kousek za ní jsme konečně opustili asfalt a nastoupili jsme na cestu mezi loukami, pastvinami a lesy.

Na Schwalbenwand Kreuz Maishofen

Cesta přes louky vlastně zkracovala silnici vedoucí po úbočí kopce za naším barákem. Každou chvíli jsme tedy překračovali jednu a tu samou silnici, míjeli jsme různé penziony, chaty a stavení. Část trasy pak vedla po silnici, ale tu jsme pak opustili, vedla trochu někam jinam. Pod jedním z vrcholků – Pointer Berg, jsme silnici opustili a stoupali jsme už jen čistokrevným trailem.

Sledovali jsme ​červenou turistickou. Vrstevnice ubíhaly, cesta se zvedala. Šli jsme. Když to šlo, na rovinkách či mírnějších stoupáních jsme klusali. Po pravé straně jsme měli rokli Michelbachgraben​ s úžasnými výhledy. To se zkrátka neokouká.

Cestou jsme kecali. Šli jsme na pohodu, žádný spěch, i když jsem slíbil, že na oběd budu doma. Dokonce se nám povedlo doplnit vodu. Potkali jsme dvojici turistů, kteří také stoupali vzhůru. Na konci tohoto úseku se cesta zvedala více vzhůru a na konci nás čekal kříž na hřebeni – Schwalbenwand Kreuz Maishofen​. První vrchol byl zdolán.

Chvilku jsme se zde zdrželi. Fotili jsme ostošest. Je to zkrátka parádní.

Schwalbenwand a Schönwieskopf

Pak jsme pokračovali dál. Čekala nás kratší hřebenovka. Běželi jsme podél plotu. Z obou stran byly srázy dolů, ale nebezpečné to nebylo. Za nějakou chvíli jsme byli na prvním vrcholku – Schwalbenwand. Celkem nenápadný vrchol, ale už nad 2000 metry. Nahoře samozřejmě nesmí chybět kříž.

Další úsek. Stále hřebenovka, ne moc dlouhá. Přeběhli jsme po hřebeni k dalšímu vrcholu. Vystoupali jsme na Schönwieskopf. Zde byla nějaká parta lidí, ale když nás viděli, opustili vrchol a sedli si o něco níže. ​Opět jsme se chvilku zdrželi, fotili jsme okolí.

Pod vedením vedoucího zájezdu​ jsme pak pokračovali dál. Přeběhli jsme vrchol Schönwieskopf ​ a začali jsme sbíhat do sedla pod ním. Asi o 50 metrů (výškových) níže ale Petr​ zjistil, že běžíme špatně. Chvilku jsme se radili, kudy dál, zda to přeběhnout napřímo, nebo se vrátit. Nakonec jsme se vrátili znova nahoru na Schönwieskopf.

A dolů do Thumersbachu

​A začal nám seběh. Nohy byly ještě silné a neopotřebované, a tak to krásně utíkalo. Sbíhali jsme dolů, hlídali jsme si, abychom nesešli z cesty značené kolíky či značkami na kamenech. Cesta se vinula pastvinami a na pastvinách jsou krávy. A koně. Z těchto zvířat mám celkem respekt. Je to přeci jen hora masa, pár kilo mají a není mi úplně příjemné probíhat mezi nimi. Krávy si nás naštěstí nevšímaly, ale koníci zájem měli.

Jedno z hříbat si asi chtělo hrát. Vždy se k někomu z nás rozběhlo a zabrzdilo před námi. Strašná sranda. Asi malej mustang. Nakonec jsme zdárně proběhli a dostali jsme se na silnici. Michal​ se už těšil, jak dolů poběžíme pěkné tempíčko, ale za chvilku jsme ze silnice uhnuli a zbylo nám jen to píčko. Tem – zůstalo na silnici.

Proběhli jsme lesem, ještě několikrát jsme tu samou klikatou silnici přeběhli a nakonec jsme doběhli k řece Taubenbach. Zde se křížilo několik mostů a jezů. Statečně jsme odolali nabídce mostu a řeku jsme suchou nohou, kromě Michala​, překonali.

Pak už nás čekal jen cca čtyřkilometrový seběh dolů k ubytku. Chvíli jsme běželi po silnici, ale po chvilce nás Petr​ zavedl z cesty a silnici jsme sledovali o něco výše, mezi usedlostmi a staveními. Konec cesty pak byl ještě kousek po louce, kde jsme minuli sekací traktor, a nakonec jsme se napojili na cestu, na které jsme ráno začali. Po chvilce jsme pak už byli zpět. ​

Doma

Aklimatizační běh byl super. Zvládli jsme to v krásném čase. Alpy se nám ukázaly v plné parádě.

Fotogalerie: aklimatizace