Z Velkých Žernosek přes pár brdků na Střekov

Poslední dobou mám rád přeběhy, ne okruhy. Takže jsem si i pro tento týden naplánoval přeběh. Měl jsem ho již naplánovaný z minulého týdne, ale to z různých důvodů nevyšlo, a tak jsem jen oprášil tuto naplánovanou trasu, hodil jsem ji do společného chatu a chytlo se to. Na přeběh se ke mně přidal Kája s Milošem a s Kačkou.

Vyjel jsem v sobotu ráno s desetiminutovým zpožděním ze Západního nádraží. Na Střekovském (nádraží) se pak ke mně do vlaku nahrnul zbytek bandy a za nedlouho jsme vystoupili ve Velkých Žernosekách, kde započala naše cesta.

Radobýl, Kamýk

Prvním cílem byl kopec nad Litoměřicemi, Radobýl. Po nějakých 500m po silnici a cestě kolem vinařství hned začalo stoupání. Ne zrovna mírné, ale nijak jsme to nepřeháněli. Také se mi dostalo ponaučení, respektive dohodli jsme se na dvou pravidlech:

1. Není to závod
2. Můžeš bejt rád, že jdeme s tebou

Ale já stejně neměl v úmyslu nikam hnát se. První kopec byl celkem výživný. Miloš nás vedl přímo nahoru, místo klikaté serpentiny, která se používá převážně na seběhy. Cestou nahoru jsme minuli nějakou betonovou obludu a za chvíli jsme již byli u kříže na jinak úplně holém vrcholu. Škoda toho lehkého mlhavého oparu, jinak by podzimní barvy vynikly úplně skvěle. I tak jsou odtud krásné vyhlídky.

Po chvilce jsme se rozběhli z kopce, využívajíc tentokrát značené cesty, serpentiny. Napojili jsme se na značenou, žlutou turistickou cestu. Zde začal Milda lehce trasu upravovat. Místo toho, abychom běželi cca 800m po silnici, jsme to vzali přes pole, po cestě, a pak jsme se napojili na jinou silnici, po které jsme se asi po dvou kilometrech dostali přes Knoblošku nad Kamýk (obec).  Nad Kamýkem jsme se ještě rozhodovali, zda to vzít po silnici do obce, nebo vrchem, po jiné cestě, kde neztratíme výšku. Zvolili jsme vrchní cestu a doběhli jsme tak přímo pod zříceninu.

Vyběhli jsme nahoru, udělali jsme nezbytné fotky, oběhli skálu s hradem a za chvilku jsme se vydali na další úsek.

Plešivec, Krkavčí skála

Z Kamýku jsme se vydali trochu do kopce. Hned za obcí nás cesta zavedla do lesa. Krásný úsek plný spadaného barevného listí. Úplná pohádka. Dostali jsme se na Zlatou stezku Zemí hradů. Navigace nás zavedla nejprve k prvnímu rozcestí. Cesta odtud by nás také zavedla nahoru, na skálu, ale dle navigace jsme zvolili až druhou odbočku, která zamířila na kamenné pole a cestu kolem něj vzhůru. Opět nás čekaly krásné vyhlídky. Za chvíli jsme byli nahoře.

Dále jsme pokračovali hřebenovkou. Minuli jsme přístřešek plný bordelu a pak jsme už jen běželi rovně a stále rovně. Cesta klesala, a tak velice rychle ubíhala. Na opačnou stranu je to prý horší. Asi to bude tím, že je to do kopce. Jedno rozcestí nás zmátlo, a tak jsme se museli trochu vracet.

Na rozcestí Pod Trabicí jsme zahnuli doprava a stočili jsme se k obci Tlučeň. Obcí jsme proběhli, přeběhli jsme hlavní silnici a opět jsme se dostali na polní/lesní cestu. Znova jsme začali stoupat. Po levé straně jsme viděli Krkavčí skály a úplně nad námi pak Varhošť. Obojí nás ještě čekalo.

Cesta stále stoupala, mírně, a tak se dalo celkem pohodlně klusat. U Kundratic jsme zahnuli za oborou s kravkami prudce doleva a konečně nás čekalo finální stoupání ke Krkavčí skále. Ta je mimo hlavní cestu, museli jsme tedy kousek seběhnout. Samotná skála s vyhlídkou není úplně přístupná. Dá se na ní samozřejmě dostat, ale není tu nic pro běžné turisty (zábradlí, schody, ...). Opět tu jsou krásné vyhlídky. Je vidět Porta Bohemica, Lovoš, Milešovka, kousek před námi pak Havraní skála a na druhé straně pak Hlinná, Hradiště a spousty dalších brdků okolo.

Varhošť, Čeřeniště a Němčí

Kousek jsme se vrátili na cestu a pokračovali jsme dál, na Varhošť. Kačka z těch názvů zde byla nějak zblblá, a tak to pro ní byl Radhošť. Prý, že Radobýl a Varhošť je vlastně Radhošť.

Vrátili jsme se na žlutou turistickou, oběhli jsme kopec z prava a pak jsme z cesty odbočili přímo nahoru, k rozhledně. Zvládli jsme několik vrstevnic lesem a za chvilku jsme se napojili na pohodlnou cestu, která nás zavedla přímo k rozhledně. Cestou vzhůru jsme se trochu roztrhali, ale na rozhledně jsme na sebe počkali a byli jsme zase pohromadě. Bylo zde i několik turistů.

Pak jsme začali sbíhat dolů, do sedla. Naplánovaná cesta vedla po silnici, ale Miloš nás nasměroval na lepší cestu, mezi pastviny, a tak jsme opět ušetřili pár set metrů po asfaltu.

Po cestě jsme nyní občas potkali dvojice běžců/turistů, s mapami. Dozvěděli jsme se, že se zde momentálně běží orientační závod OBPH 2025, takže jsme tu a tam někoho pozdravili.

Na rozcestí Pod Homolkou jsme zahnuli doleva a zamířili do Čeřeniště. Na Miloše přišla nějaká krize, trochu zaostal vzadu, ale i my ostatní jsme už nebyli úplně fresh. Seběhli jsme do Čeřeniště a za obcí jsme konečně začali stoupat do mírného kopce na Němčí.

Běželi jsme lesem, až jsme se ocitli na silnici na Němčí. Zde jsme se napojili na trasu závodu UTM (21 km) a po silnici jsme pokračovali k Trpasličím kamenům. Tento úsek jsme víceméně šli. Zhruba 800 m.

A na Střekov

Poslední fáze naší trasy byl už jen seběh na Střekov. Ze silnice jsme odbočili k Trpasličím kamenům a znova jsme se rozběhli. Sbíhali jsme dolů, po červené trase kolem Trpasličích kamenů, Širokého vrchu, a Malého Ostrého na Sedlo. Zde byl celkem nepříjemný kousek cesty - panelka. Ten je nepříjemný i v létě, natož, když je zde plno spadaného listí. Museli jsme tedy opatrně.

Za sedlem jsme se již přiblížili k Vysokému Ostrému. Na začátku naší cesty zde byla odvážná myšlenka, že bychom vyběhli i tento kopec, ale už se nám jednoduše nechtělo, a tak jsme Vysoký Ostrý oběhli z levé strany, lesem. Za kopcem jsme se pak zpět napojili na silnici, po které jsme běželi. Miloš nás opět naváděl mimo ni, na pěšiny, což bylo samozřejmě lepší. Na Nové vsi jsme pak zamířili přes louku (Kout) a doběhli jsme k červené turistické, která vedla z Nové vsi na Střekov.

Zde se s námi rozloučil Miloš. Odpojil se a běžel trochu jinou cestou na Střekov, přímo domů. My ostatní jsme pak sledovali turistickou cestu a sbíhali jsme dolů ke hradu. Úsek známe velice dobře, jak ze závodů, tak ze spousty výběhů, a tak jsme jím prolítli za pár chvil.

Od hradu jsme pak seběhli ze silnice a dolů jsme seběhli cestou vedoucí přímo pod skálou. Pak jsme jen proběhli přes kruháč na Střekov (Karla IV) a podél trati a přes most jsme doběhli na Střekovské nádraží. Zde naše pouť skončila.

Po běhu

Kája mě autem přiblížil k lávce přes Labe. Zbytek cesty jsem pak na Mírové náměstí došel a domů jsem se svezl autobusem.

Byl to povedený den. Na to, že jsem trasu naklikal v rychlosti v mapách, se povedla. Provedli jsme na cestě pár změn, které se povedly. Shodli jsme se na devíti PLÍŠCÍCH. a to i díky povedenému počasí.

Fotogalerie: Žernoseky - Střekov