V Děčínském teritoriu

Jako pokaždé, poslal jsem trasu na skupinku UL-TRAIL, pokud by se někdo chtěl přidat, ale tentokrát se tak nestalo, a jel jsem tedy sám. Vůbec mi to nevadilo, dlouho jsem nebyl na sólo běhu. V sobotu ráno jsem se tedy vypravil vlakem do Děčína.

Na sever, směr Bynovec

Vystoupil jsem v Děčíně na nádraží Děčín - východ. Prakticky hned jsem se rozběhl, nepředpokládal jsem, že by mě tam někdo neohlášeně překvapil. Přeběhl jsem koleje po lávce a přes Nové Město jsem se dostal k nemocnici. Hned za nemocnicí konečně skončil asfalt a byl jsem pod Stoličnou horou.

Nahoru vedla klikatá, prudká cesta, kterou jsem střídavě vyběhl, vyšel. Hned nahoře mě hodinky vedly rovnou dál, ale já jsem zahnul na vyhlídku - Císařský výhled, kde jsem viděl Děčín jako na dlani. Bohužel počasí nebylo zrovna ideální, ale i tak to stálo za to.

Odtud jsem pak pokračoval hezkým lesoparkem. Oběhl jsem Stoličnou horu a napojil se na původní plánovanou cestu. Po chvíli jsem doběhl k další vyhlídce (bude jich asi ještě pár), Labská stráž. Výhled byl nyní více na sever, podél řeky Labe.

Odtud jsem se stočil na západ. Vyběhl jsem na Leopoldovu výšinu, jeden z vrcholů, a pak jsem seběhl dolů, k hlavní silnici. Minul jsem malý vodopád a opět jsem vběhl do lesa. Přes lávku jsem přeběhl Loubský potok a podél něj jsem pokračoval dál.

Byl jsem nad Ludvíkovicemi. Po chvíli jsem se stočil opět více na sever, kolem hřbitova po červené jsem se dostal na hřebenovku E3, byl jsem v NS Kaňon Labe. Vystoupal jsem až k další vyhlídce - Spáleniště. Dále jsem sledoval červenou turistickou, která mě kolem údolí zavedla k ještě jedné vyhlídce - Růžová vyhlídka. Na tu jsem se musel trochu vyškrábat a na rozcestí po hřebenovce doběhnout a pak po stejné cestě zpět.

Od rozcestí jsem pokračoval na druhou stranu, ale opět na sever, pod Kamenný vrch. Za ním jsem se dostal na louku, po které jsem seběhl až do Bynovce.

Bynovec - Huntířov

V Bynovci jsem na chvilku zastavil, abych se najedl. Moc jsem se ale nezdržoval. Proběhl jsem vsí, kolem rybníčka a seběhl jsem do rokle, která začínala hned za vesnicí. Vřesová dolina.

Sledoval jsem Bynovecký potok, míjel jsem skalní komíny a vysoké skalní stěny. Byla to opravdová divočina. Úzká pěšinka podél potoka, všude spousty podzimních barev. Nakonec jsem se ocitl na hlavní silnici, která se prakticky dotýkala této rokle. Cesta po ní vedla jen cca 100 metrů, a už jsem opět zahnul doleva - opět na sever. Zde jsem trochu sešel z cesty, ale včas jsem se vrátil. Mířil jsem na Bynovecký vrch.

To byla trochu odbočka navíc, potřeboval jsem natáhnout trasu, ale ukázalo se to jako dobrý nápad, i když v tomto počasí vyhlídky žádné nebyly, nebo alespoň nebyly hezké. Vydrápal jsem se nejprve na návrší, k PR Čabel. Po sotva znatelných cestách jsem se nakonec dostal na turistickou modrou, která vedla kolem Bynoveckého vrchu. Přímo přes něj cesta nevedla, ale dal jsem to.

Pak jsem pokračoval dál, cesta nyní prakticky jen klesala, a tak se dobře běželo. Trochu už jsem cítil nohy, měl jsem cca 18 km v nohách - nahoru a dolů. Musel jsem se dostat z návrší zpět na hlavní silnici do Nové Olešky. To se mi povedlo Bendlovou roklí. Nová Oleška je jen pár stavení. Probíhala zde ale celková rekonstrukce silnice, vjezd byl zde uzavřen, ale proběhnout jsem mohl. Za Oleškou jsem oběhl Vyhlídku a po Umrlčí cestě jsem se přes volné pole dostal až do Huntířova.

Huntířov - Sokolí Vrch a Děčín

Terén se už hodně změnil. Krásné lesní cesty nahradil asfalt, šotolina a rozježděné polňačky. I díky počasí tento úsek nebyl zrovna hezký. Proběhl jsem Huntířovem (nekonečně dlouhý) a začal jsem stoupat nahoru, k rozhledně Sokolí vrch. Nepříjemná cesta, která vůbec neutíkala. Oběhl jsem pole a k rozhledně jsem se dostal podél lesa, po cestě. Mohl jsem si to i zkrátit, jak jsem se později dočetl v mapě.

Na rozhlednu jsem nešplhal. Bylo ošklivo a nestálo to za to. Jen jsem kolem ní proběhl. Asi 600 m za ní jsem se napojil na silnici, po které jsem měl seběhnout do Děčína.

Tento poslední úsek byl ale děsný. Celou dobu po silnici, stálé klesání. Už mě z toho bolely nohy a bylo to velice nepříjemné. Měl jsem si to líp naplánovat, ale při pohledu do mapy nebylo moc jiných možností.

Minul jsem Folknáře, kolem rozvodny jsem seběhl do průmyslové čtvrti. Nakonec jsem se dostal na hlavní Benešovskou silnici, která mě navedla kolem kolejí k lávce přes ně. A to už byl jen kousek na nádraží.

A domů

Vlak mi jel asi za 15 minut. Vyšlo to krásně. Škoda toho počasí, mohlo to být mnohem hezčí, takto se mi závěrečná část moc nelíbila, zhruba z Huntířova. První část ale stála za to, to bylo opravdu hezké.

Fotogalerie: Děčínsko