Chlumec, Telnice, Nakléřov, Neznabohy a domů

Chlumec - Vinný vrch

Jako první fázi jsem měl seběh ze Severní terasy na Bukov, odkud mi jel autobus směrem do Chlumce. To jsem za pár minut zvládl, autobus přijel a za chvíli jsem se již vezl do Chlumce. Chtěl jsem startovat až od vlakového nádraží, ale to v Chlumci mají trochu mimo obec, a tak jsem tam musel doběhnout. Trasu jsem si samozřejmě zapnul už při výstupu z autobusu. Přece se neošidím o kilometry, ne?

Hned za nádražím jsem začal stoupat po stezce na Vyhlídku U Laviček. Tu znám z dřívějška, několikrát jsem zde již byl. Byl jsem pod Mravenčím vrchem, ale neobíhal jsem ho po pohodlné silnici, nýbrž jsem to vzal napříč, přímo nahoru, ale ne na vrchol.

Za Mravenčím vrchem jsem se znovu napojil na silnici, ale trochu jsem si spletl směr a musel jsem se kousek vracet. Znovu lesem po cestě nahoru, napojit se na zelenou, ale po chvilce jsem ji opět opustil a kolem studánky U Žabáka jsem nyní mírně klesal, až jsem se zase napojil na tu samou, stále stejnou silnici.

Tu jsem sledoval do prudké zatáčky, kde jsem odbočil a začal stoupat nahoru, na Vinný vrch, který je jedním z bodů závodu LUM. (Na něj se škrábeme z druhé strany po necestě). Nahoře jsem na chvilku zastavil a trochu doplnil energii.

Rudný vrch - Zadní Telnice - Jelení vrch

Cesta dál vedla po pohodlné cestě. Obíhal jsem Ždírnické údolí. Vyběhl jsem z lesa a dostal jsem se na Černou louku, na otevřené návrší. Zde to opět znám z předchozích trailů. Minul jsem rozcestí U Rudného vrchu a před další odbočkou do lesa jsem se pozdravil s nějakou turistkou, co si právě dobalila bivak a chystala se na další cestu.

Lesem jsem se dostal přímo na vrchol – Rudný vrch. Chvíli jsem se zastavil u vleku, ale pak jsem začal pomalu klusat dolů po lesní cestě. Trochu technický seběh díky kamenům a větvím, ale nic, co by mě rozhodilo.

Za chvíli jsem se stočil doleva a blížil se do lyžařského střediska Zadní Telnice. Podběhl jsem vlek, u kterého jsem před chvílí stál, napojil jsem se na hlavní silnici a pak jsem seběhl po louce dolů, přímo do Zadní Telnice. Minul jsem místo, kde jsem před třemi měsíci supportoval na LUMu.

Proběhl jsem střediskem a začal jsem znovu stoupat vzhůru. Nyní jsem běžel po trati LUMu, ale asi jen kus, moc si to nepamatuji. Na rozcestí Pod Liškárnou jsem zahnul doprava, k dalšímu rozcestí Pod Jelením vrchem. Odtud to byl již jen kousek na další vrchol mé cesty – Jelení vrch.

Nakléřovský průsmyk - Knínice - Žďár - Neznabohy

Samotný vrch jsem asi ani nezaznamenal. Přeběhl jsem jej a začal klesat. Nejprve prudce, poté jsem běžel po vrstevnici. Trochu jsem se motal po cestách, přeběhl potok Rožná, proběhl jsem kolem vrcholu Rožný a dostal jsem se na louku stoupající k Nakléřovu.

Přeběhl jsem silnici (Nakléřovský průsmyk) a další loukou jsem přeběhl ke dvěma vysílačům na bývalé Císařské rozhledně. Další vrchol Na Vyhlídce – spíše návrší – jsem opět bez nějakého zastavení proběhl, minul jsem vysoký vysílač a za ním jsem se stočil dolů, směrem na Knínice.

Do Knínic jsem seběhl po cestě, napojil jsem se na hlavní silnici, po které jsem musel chtě-nechtě pokračovat. Proběhl jsem obcí, dostal jsem se na most přes dálnici a na druhé straně jsem na chvilku zastavil u zastávky Ždárek. Rozhodoval jsem se, kudy dál.

Byl jsem už celkem unavený. Přeci jen: ve čtvrtek jsem měl celkem svižný střídavý běh, v pátek 9 km ráno na Miladě a bylo to cítit. Nicméně jsem pokračoval dle naplánované trasy.

Doběhl jsem do Žďáru a za ním jsem po louce začal stoupat vzhůru. Minul jsem koně a byl jsem na zelené turistické. Běžel jsem po cestě, kterou znám dobře z dřívějška, ale vlastně ji běžím snad poprvé tímto směrem. Minul jsem několik rozcestí, partu turistů, a to už jsem se dostal do Neznaboh. Domů to byl už jen kousek.

A domů

Z Neznaboh jsem po silnici sbíhal dolů, ale jen kousek. Napojil jsem se na žlutou turistickou, která obíhala vrch Čepec. Nahoru se mi už vůbec nechtělo. Běžel jsem lesem, pak po louce nad Božtěšicemi. Znovu jsem vběhl kousek do lesa a pak už jsem se objevil na stráni, na kterou koukám z okna mého bytu. Seběhl jsem dolů, přes rokli a za ní jsem trasu ukončil.

Nebyla to špatná cesta. Sestavil jsem si ji narychlo, obsahovala pro mě známé úseky, ale i nové cesty. Rozhodně byla zajímavá a pro moje unavené nohy byla tak akorát.