V sobotu, 13. ledna měla Kačka zápas s florbalem v Krupce a já jsem ji tam vezl. A jelikož jsem měl pár hodin čas, tak jsem si vzal s sebou běžecké oblečení s tím, že si půjdu zaběhat. Okolí tam znám, ale nejraději mám Komáří Vížku a celou tu oblast Krušných hor, a tak jsem si toto naplánoval už doma, že si to tam proběhnu.
Běh
Před devátou ráno jsem tedy Kačku vysadil u sportoviště v Krupce. Převlékl jsem se a Krupkou jsem běžel směrem ke zřícenině hradu Krupka. Proběhl jsem touto krásnou částí Krupky a dostal jsem se do lesa na modrou turistickou, po které jsem pokračoval nahoru, směrem ke štole Preisselberg II. Cesta ubíhala v pohodě. Dole v Kruce ještě nic, ale zde už bylo na cestě trocha zmrzlého sněhu. Naštěstí to moc neklouzalo. Hůlky mě jistily. Cesta pomalu stoupá. Minul jsem jakýsi obývaný srub a nedaleko Loupežáku jsem se dostal na Sedmihůrskou cestu – silnici.
Tato cesta je vlastně asfaltkou, ale v zimě slouží jako velice oblíbená běžkařská trasa. Jelikož zase tolik sněhu nebylo, nepotkal jsem po celou dobu jediného běžkaře. Za chvilku jsem se ale z této cesty uhnul na Přední Cínoces. Stočil jsem se na východ a po NS Přední Cínovec – Via Czechia – jsem doběhl vlastně zpět na tuto Sedmihůrskou cestu – ale na druhou stranu. Přímo na rozcestí Pod Komáří vížkou. Zde jsem potkal první turisty. Se psy. A jedna z turistek označila moje luxusní super hůlky za “berle”, a že jich se pes bál. Berle. BERLE. BERLE. Jakože moje super hůlky jsou berle? Cože?
Pokračoval jsem přes parkoviště až na Komáří hůrku, kde jsem u vížky posvačil. Pít se moc nedalo, poněvadž mi zamrzla voda v hrdle láhve. Pak jsem pokračoval dál přes Fojtovickou pláň na cestu Poštovka, která mě po modré vedla již dolů, směrem ke Kyšperku. Opět zde bylo vidět, jak s klesající výškou mizí sníh. Na posledním snažném úseku byl led, a tak jsem s sebou švihnul. A hezky na loket. Ať to pěkně bolí.
Cesta pak vedla kolem Kyšperku. Byl jsem pěkně rozběhnutý, a tak jsem jej jen minul a sbíhal stále dolů až do Unčína k učilišti. Zde jsem zahnul na Hálkovu cestu, která vede na Unčínem, nad zahrádkářkou kolonií. Tato cesta mě dovedla pod lanovku na Komárku. To už jsem byl zpět v Krupce a tak jsem jí jen proběhl a vrátil se zpět na parkoviště před sportovní halu.
Resumé
příjemné využití času. Cesta byla snadná, sníh prima, led trochu horší (díky pádu). Dal jsem 19,61 km, nastoupáno 650 m. Čistý čas pak 2 hodiny 9 minut. V Krupce jsem stihl oběd a ještě posední Kaččin zápas, kde vychytala čistý konto 🙂
Na mapě
Fotogalerie
HTML galerie 1
