Tento víkend mi vyšlo běhání na neděli. Sobota byla narvaná událostmi, takže nebyl čas. Už ve čtvrtek jsem na skupince UL-TRAILu vznesl dotaz, zda někod někam v neděli běží, a ozval se Ondra. Vymyslel jsem si tedy trasu a bylo dohodnuto.
Přidala se k nám ještě Dáša a tak nic nebránilo tomu se v neděli v 8.00 sejít v Chlumci na vlakovém nádraží, odkud jsem naplánoval okružní trasu. A protože s námi běžela Dáša, mohlo být jasné, že se prostě bude běhat a žádné chození do kopců.
Nahoru a dolů
Od nádraží jsme tedy v 8.0 vyběhli. Podběhli jsme železniční viadukt a zamířili jsme po lehce rozbahněné cestě vzhůru, k prvnímu bodu – Vyhlídce u Laviček. Vzhledem k počasí se vyhlídky nekonaly, a tak jsme hned pokračovali dál.
Obíhali jsme po cestě Mravenčí vrch a napojili jsme se za chvilku na cyklostezku. Ne, že by ta cesta byla nějak kvalitní. Štěrk, kamínky, listí. Mírným stoupáním jsme běželi nad údolím Habartického potoka. Ostrou zatáčkou jsme potok po mostku překonali a nyní jsme po druhé straně údolí klesali opět dolů. Oběhli jsme kopec a dostali jsme se k dalšímu údolí s Maršovským potokem.
Nahoru
Ten jsme opět překonali a blížili jsme se ke Kyšperku. Navázali jsme zde na trasu LUMu, ale po chvilce jsme zjistili, že jsme mimo naplánovanou cestu a tak jsme to střihli přímo lesíkem, dolů. Necestou. Drápali jsme se mezi stromky, klouzalo mi to hodně.
Pak jsme se konečně dostali na širokou štěrkovku, která vedla podél Unčínského potoka do Unčína. Běželi jsme však na druhou stranu, nahoru. Byl to docela dlouhý úsek. Ale jakmile jsme začali opět stoupat, začalo přibývat sněhu. Byl tedy značně rozbředlý, mokrý a těžký, nicméně při stoupání nahoru to bylo v pohodě. Boty holt už tak nějak promokávaly, protože jsem si zapomněl vzít s sebou návleky.
Chtěl jsem použít hůlky, které jsem si nesl. Bohužel mi nešla jedna z nich složit, a tak putovali zpět do batohu. Snad se mi to podaří doma zase nějak spravit.
Vyběhli jsme ke Kotelnímu jezeru. to bylo z části zamrzlé. Okolo bylo celkem dost mlhy, takže to vypadalo strašidelně. Pokračovali jsem stále vzhůru. Cesta se klikatila ale nakonec jsme se dostali na rozcestí – Goldhammerův kříž.
Zhruba rovně
Od Goldhammerova kříže jsme běželi po sněhu. Cesta byla hodně rozbředlá, plná skrytých kaluží. Boty jsem za chvíli měl úplně promočené. Cca 10 cm sněhu. Byli jsme na hřebenovce, Via Czechia. Viditelnost cca 50 metrů, s mými zamlženými brýlemi tak 25. Moc se to nedalo a tak jsem je uklidil a běžel bez nich.
Minuli jsme Fojtovickou pláň, aniž bychom si toho nějak všimli a mířili do Habaratic. tento úsek nebyl úplně příjemný. Lehce foukalo, ale běh v tom sněhu, kdy se muselo dávat pozor na výmoly a skryté kaluže pod sněhem, byl celkem obtížný.
Proběhli jsme Habarticemi a zamířili k Rudnému vrchu. Cesta byla opět stejná jako před nimi. U rozcestí U Rudného vrchu jsme si cestu lehce zkrátili přes louku a konečně jsme se zase dostali do lesa.
Rudný vrch
Předpokládal jsem při plánování, že na Rudný vrch se budeme nějak drápat. Neznám to tam, při LUMu se obíhá. Nicméně cesta byla velice pohodlná a mírným stoupáním jsme za chvilku byli na nejvyšším bodě naší cesty – Rudném vrchu. Zastavili jsme. Malá pauza. Ondra navrhl, abychom se vyfotili u lanovky, vleku. Já ani nevěděl, že tam něco takového je, díky mlze vidět nebyla.
A dolů
Na hodinách u vleku bylo deset hodin. Šly dobře. takže nám to sem nahoru trvalo cca 2 hodiny. Odhadoval jsem, že za hodinu budeme zpátky u aut na nádraží. Do cíle zbývalo asi 7 km.
Cesta z Rudného vrchu až do cíle prakticky jen klesala. A tu jsem zjistil že mi nějak nefungují boty. Klouzaly. Ale strašně. to jsem nezažil. Jako bych měl silničky. Nahoru, po sněhu to šlo, ale dolů to bylo o ústa. No nic. běžet se musí.
Běželi jsme dolů. Napojili jsme se na chvilku na modrou, minuli rozcestí Nad Ždírnickým údolím, ale za chvíli jsme zase klesali mimo modrou. Klouzal jsem tedy pěkně. Jakmile to bylo trochu více prudké. Doklouzal jsem tedy ke Ždírnické skále. Potom jsem kousek běželi po široké pohodlné cestě podél Ždírnického potoka. Ale špatně.
Ondra na nás zavolal, a kousek jsme se s Dášou vraceli. Vběhli jsem opět do lesa. Oběhli jsme Vinný vrch (na který se škrábe necestou při LUMu).
Za chvíli jsme se dostali nad Chlumecký potok, přeběhli jsme jej a vypadalo to, že po pohodlné cestě se dostaneme zpět.
Kloužu. A to fakt hodně
Předposlední úsek byl pak pro mě hotové peklo. Z pohodlné cesty jsme odbočili přímo nějakou průrvou, kde byl náznak cesty dolů. Byly zde ještě zbytky sněhu a tak mi to klouzalo. A fakt hodně. Nebyl jsem si vůbec jistý a přešel jsem do opatrné chůze. Nechtěl jsem se nějak blbě zranit.
Ondra s Dášou mi zmizeli. Já se opatrně spouštěl roklí, mezi popadanými břízami, po listí, sněhu.
Nějak jsem to zvládl. Ondra a Dáša už jistě byli u aut, když jsem se teprve dostal na cestu vedoucí nad tratí. Zbytek cesty už byl pohoda. Sice bláto, ale zlatý bláto. Podél trati jsem se dostal k viaduktu a za chvilku jsem se již s nimi shledal na nádraží.
Hotovo
Na nádraží jsme se rozloučili a jeli domů. Časově to vyšlo náramně, odhad, že v jedenáct budeme zpět vyšel přesně.
Tentokrát mě zradilo vybavení. Jedna z hůlek nešla složit, musím se na to podívat. Zlobí. Boty jsou průšvih. Do kopce na sněhu to neklouže, ale z kopce to jsou brusle. Každý boty na blátě a ledu tak nějak kloužou, ale toto jsem snad ještě nezažil. Je pravda, že tyto konkrétně jsem na sněhu nikdy neměl. Uvidíme, co s tím.
Čtvrtá adventní půlka z výzvy tedy splněna. Celkem náročná, ale pěkná.
- Celková vzdálenost: 21,27 km
- Průměrné tempo: 8:09 min/km
- Celkový čas: 2:53 hod
- Celkový výstup: 898 m
