Jooo, dneska mi to krásně sedlo. Nešlo o nějaký extra sportovní výkon, ale o to, že jsem vyzkoušel něco nového. Přidal jsem se k bandě z Twitteru, k lidem, co jsem znal jen z této sociální sítě, a nějak jsem úplně netušil, co od toho čekat. Takže hurá na to.
Na Ještěd
Asi největší komplikace byla doprava na místo startu. Jel jsem sám. Nabízel jsem kamarádům z UL TRAILu, zda se ke mě nechce někdo přidat, ale většina měla již jiné plány. Ale slabé dvě hodinky jízdy uběhly v pohodě a před devátou hodinou jsem již parkoval na parkovišti.
Parkoviště Výpřež
Na parkovišti už bylo pár lidí. Poznal jsem podle xichtů některé z nich (Michal Kudrna, Petr Jilg), s ostatními jsem si podal ruku, řekli jsme si jména, ale s tímto mám stejně problém – že si ta jména nepamatuju – se všem omlouvám. Nakonec nás bylo asi 15 a jedna krabice se štrůdlem.
Chvilku jsme poskakovali po parkovišti, protože nebylo zrovna vedro. S počasím to bylo vlastně úplně špatné. Mlha, lehce pršelo, slunce nikde. Předpověď sice hlásila trochu slunce, ale až po poledni. Ale jsme běžci a něco takového nás nerozhodí.
A běžíme
Na Ještěd
První část cesty nás vedla na Ještěd. To znamená nahoru, do kopce. Vyběhli jsme kousek po silnici, drželi jsme se červené turistické cesty. Po chvilce stezka vedla přímo do lesa a tak jsme asfalt opustili. Cesta stoupala vzhůru. Pěkný úsek nás lesní cestou zavedl k rozcestí Nad Výpřeží. Pokračovali jsme rovně, stále po červené Hřebenovce E3 .
Parta se trochu natáhla. Chvíli jsem se držel vepředu, bavil jsem se tu s někým, pak zase vzadu a tak nějak jsem pobíhal napříč skupinkou. Fajn lidi. Povídalo se, vyprávělo – až hanba.
Pak jsme doběhli k silnici, která obtáčí samotný vrchol Ještědu. Původní plán byl po té silnici vyběhnout nahoru k věži a pak se po turistické vrátit, ale část bandy už byla na turistické, takže jsme se vydali takto všichni. Chvilka stoupání a pak už jsem stáli pod hotelem Ještěd, který z části vykukoval z mlhy.
Dělali jsme si samozřejmě ze všeho srandu. Kolem dokola jsou totiž úžasná panoramata, jenže tak nějak ta mlha …
Kamenná vrata
Když jsme se dostatečně pokochali panoramaty, tak jsme pokračovali po zmíněné silnici dál. Oběhli jsme hotel, vrchol. Zavzpomínal jsem si, a nebyl jsem sám, na tomto úseku na 24hodinovku na Ještědu, a na nepříjemný silniční úsek.
Doběhli jsme na parkoviště Ještědka a po červené Hřebenovce jsme zamířili k Černému kopci, kde je vrchol sjezdovky a horní stanice vleku. Minuli jsme Skalky a začali sbíhat dolů na Pláně pod Ještědem. Zde jsme opustili červenou Hřebenovku a prudkou zatáčkou jsme se napojili na žlutou (NS Terasy Ještědu). Tato cesta mírně klesala a tak celkem rychle ubíhala.
Parta se opět natáhla a roztrhala, ale jak bývá zvykem u všech takovýchto part, na rozcestích se čeká. Takže jsme nikde nikoho nezapomněli.
Oběhli jsme Machovu skálu, Lesní pramen a další lokální místa. Věřím, že ze spousty z nich jsou také krásné výhledy, ale ta mlha …
Po chvilce jsme opustili cestu, a odbočili jsme doprava, stále po žluté. Zamířili jsme na Červený kámen, kde nám taky byly slibované výhledy, ale ta mlha … Takže jsme Červený kámen minuli, a pokračovali dál. Cesta se vlnila, mírně klesala. Minuli jsme rozcestí Na Příkopech a za nějaký čas jsme byli na rozcestí U Kamenných vrat. Zde jsme se konečně rozhodli na tu vyhlídku zajít.
Kamenná vrata je vlastně skála. Či shluk skal. Mezi nimi je ďoura, což jsou ta vrata. Údajně se dá vylézt nahoru, na ty skály, ale kdo by to v tom lehkém dešti dělal. Na druhé straně jsou pak prý krásné výhledy, ale ta mlha …
Zde jsme spáchali společnou fotku a pak jsme pokračovali dál. Vraceli jsme se na parkoviště na Výpřeži a pak dále po plánované cestě.
Novina, viadukt
Od Kamenných vrat jsme se kousek vrátili po stejné cestě, po které jsme sem přiběhli. pak chyběl už jen kousek zpátky na parkoviště Výpřež. Někdo zde doplnil zásoby, ale moc jsme se nezdržovali a valili dál.
Přeběhli jsme hlavní silnici na Ještěd a napojili jsme se opět na červenou turistickou Hřebenovku, po které jsem už jednou běželi, ale úsek na druhou stranu. Pohodlná štěrková cesta mírně klesala, takže to zase krásně ubíhalo. Občas bylo nějaké rozcestí, ale většinou jen mírná odbočka.
U Dánských kamenů jsme štěrkovku opustili, abychom proběhli cca 200 m lesem a pak se na ní zase vrátili. Nicméně štěrková cesta pak vedla trochu jinam a my odbočili opět do lesa. Stále po červené jsme doběhli pod Malý Ještěd. Dále jsme minuli Bukovku – další z brdků v tomto krásném kraji. Věřím, že i zde jsou krásné výhledy, ale ta mlha …
Pak jsme doběhli na Křižanské sedlo. Zde opět začínala civilizace – tím mám na mysli domky, chalupy, zahrady. Napojili jsme se zde na silnici 592 a celkem prudkým klesáním jsme po ní běželi do Noviny.
Vůbec jsem to tu neznal, tuto část Ještědska. Pod celým tímto kopcem je železniční tunel – z roku 1900 a měří 815 m. Cesta zde rychle ubíhala a dalo se skoro říct, že se i počasí trochu umoudřilo a mlha se lehce rozplynula. Což se nám potvrdilo, jakmile jsme doběhli do Noviny a spatřili v údolí Novinský železniční viadukt.
Wikipedie praví, že viadukt má 14 oblouků, je 230 m dlouhý a cca 29 m vysoký. Stavěli ho v letech 1898 – 1900. Působil na nás opravdu majestátně. Samozřejmě jsem nesměli zapomenout pořizovat fotografie. Škoda toho počasí, kdyby byla modrá obloha – bylo by to asi až moc kýčovité.
Proběhli jsme Novinou a zabočili jsme přímo k viaduktu. Stavba je to vskutku majestátní a úžasná. Neodpustili jsme si malou odbočku na vyhlídku nad viaduktem a stála opravdu za to.
A zpět na Výpřež
Když jsme se dostatečně vynadívali na kusy seskládaného kamene s železniční tratí, tak jsme pokračovali dál. Běželi jsme údolím Noviny a cesta začala stoupat. Bylo to jasné. Od Výpřeže jsme stále jen klesali a teď jsme museli zpět. Cesta byla asfaltka a celkem to ubíhalo.
Když tato asfaltka skončila, cesta více stoupala. Dostali jsme se do lesa – tentokrát to byla modrá turistická. Zde se parta více roztrhala a přišlo mi, že se tak nějak začalo závodit do vrchu :-). Tento závod jsem však brzy opustil a na pohodu si sám vybíhal.
Běželi jsme údolím vzhůru, míjeli jsme potok Rokytku. Kolem bylo spousty cest. Vyběhli jsme na rozcestí Rokytka, kde jsme minuli žlutou turistickou, která vedla na Dánské kameny. Nám chyběl asi 1 km do cíle na parkoviště.
Poslední stoupání a už jsme byli zpět na parkoviště. Někteří z nás ještě nabíhali poslední desítky metrů, aby jim to vyšlo krásně na 20 uběhnutých km. A bylo hotovo.
Na parkovišti
A to byl vlastně konec. Postupně jsme doběhli všichni na parkoviště, odkud jsme vybíhali a kde jsme měli auta. Podali jsme si ruce a mě přišlo dost líto, že to už skončilo. bylo to moc fajn. Parta byla fakt skvělá. Popovídal jsem si asi se všemi, ale bohužel ta jména si fakt nepamatuju, respektive asi tak nějak tuším, kdo tam byl, ale nepřiřadím si ta jména správně. Opět se omlouvám. Věřím, že mi to odpustí – mě si taky pamatovat nikdo nebude 🙂
Michal dotočil poslední záběry pro svůj vlog, převlékali jsme se, dali jsme si úžasné palačinky a začali jsme se pomalu rozjíždět do svých domovů. Mě čekaly necelé dvě hodinky v autě, ale bylo nevadí.
Co z toho mám?
Skvělý pocit. To hlavně. Kašlu na to, že to bylo daleko a finančně se to fakt nevyplatí jet 100 km z domova autem sám. Kašlu na blbý počasí – to vždy nějaké je, nevadí mi. Stálo to za to. Je to skvělá parta. Bavil jsem se, běh jsem si krásně užil, poznal jsem spousty nových lidí a věřím, že jsem je neviděl naposledy.
Viděl jsem nová místa, až na tu mlhu samozřejmě 🙂 Ale stejně. Viadukt byl úžasný, Ještěd mám moc rád a mám zde na něj mnoho vzpomínek. Kraj je to krásný. Celá akce mě pozitivně nabila, což se mi teď, při mém pracovním zatížení, hodí.
Takže díky bando. Díky Michale, díky všichni. Jo a fotky zde jsem vám ukradl a nestydím se za to.
Shrnutí
- Celkový vzdálenost: 19.88 km
- Průměrné tempo: 7:49 min/km
- Celkový čas: 2:35 hod
- Celkový výstup: 875 m
