Toto byl již dlouho plánovaný long run. Kačka má narozeniny a jak nejlépe je oslavit? Přeci během, tak dlouhým, jako je to číslo odpovídající věku. Kačka naplánovala a oznámila trasu dlouho předem, takže jsem s tím mohl počítat v mém tréninkovém plánu. Nic tedy nebránilo tomu vydat se do tohoto malebného kraje.
Mšeno
Start byl ve Mšeně. Ráno mě vyzvedl Kája a jeli jsem jeho autem. Na stratu jsme byli chvíli před osmou. V pohodě a v klidu jsme se připravili. Počasí bylo celkem chladné, takže jsem si nechal jak dlouhé triko, tak i větrovku. Zbytek oslavenců dorazil chvilku po osmé. Kačky Doblo přivezlo Maru, Martinu a Dášu s Lenkou. Žen tedy byla přesila. Celkem nás bylo 7, celkem slušná parta, ale čekal jsem více lidí.
Kája hned v autě říkal, že si celou trasu, tak jak je, s námi nedá. Trochu si ji narovnal a počítal s tím, že se brzy odpojí, bude si pobíhat a někde nás potkávat. Maru to plánovala tek nějak podobně.
Směr Romanov, Bludiště
Po osmé hodině jsme tedy vyběhli. Chvilku jsme se motali městem, každému jeho GPS ukazovala něco jiného, ale nakonec jsme se shodli na směru. Oběhli jsme známé lázně a za chvilku jsme zamířili mimo asfalt do přírody. Minuli jsme bikepark, napojili jsme se na Cinibulkovu stezku a po schodech jsem zdolali první několikametrové stoupání k rozcestí Romanov. Dále jsme pokračovali kousek po hlavní silnici 259 do Romanova, což je vstupní brána PR Kokořínský důl.
Vběhli jsme mezi skály, začínala divočina. Běželi jsem po krásné lesní cestě, stále sledující Cinibulkovu stezku. Byla to rovina, takže celkem slušné tempo. Hned na prvním rozcestí mezi skálami jsme samozřejmě minuli správnou cestu, takže jsem se museli kousek vracet. Nebylo to, jak jsme později zjistili naposledy.
Vydrápali jsme se do dalšího svahu. Cesta se klikatila mezi skálami, údolíčky a roklemi. Dostal jsme se na rozcestí Nad Studáneckou roklí. Zde se od nás oddělil Kája a pokračoval po vlastní ose. Maru s námi zůstala. Pokračovali jsme kousek přes silnici a byli jsme v Bludišti. Zde následovala stezka mezi skálami. Nahoru, dolu.
Minuli jsme skalní věž Tutanchamon, po žebřících se drápali nahoru a zase sbíhali kolem dalších skal dolů. Nakonec jsme vyběhli zpět na silnici 259, ale opět jen kousek, k rozcestí Na Rovinách.
Náckova rokle, Močidla
Stále jsme sledovali Cinibulkovu stezku. Běželi jsem chvíli rovně, ke Švédskému valu. Poté jsme seběhli dolů, mezi další skalní věže. Zde bylo několik úseků, které se přelézaly pomocí řetězů. Následovala Průsečná skála, Obří hlava a žába.
Potom jsme seběhli po pohodlné cestě k rozcestí Faraon a zde jsme opustili Cinibulkovu stezku a napojili se na zelenou turistickou. Cesta ubíhala dnem údolí, pěkně po rovině a tak to opět krásně ubíhalo. Přiběhli jsme k rozcestí Náckova rokle. Pokračovali jsme po žluté, stále na dni rokle – Močidla.
Míjeli jsme celou řadu skalních věží, ale jak jsme se shodli, moc jsme z toho neměli. Terén nebyl úplně pohodlný, a tak jsme spíš sledovali cestu, než okolí.
Pokličky – okruh Podhradská cesta
Rokle Močidla nás dovedla až k dalšímu rozcestí – Pokličky. To je známý skalní útvar nedaleko, ale v itineráři naší trasy nesměl chybět, a tak jsme se po schodech vydali vzhůru. Po chvíli jsme se k nim vydrápali. Dle map zde měla být vyhlídka, ale asi ne přímo do okolí, ale jen na ty Pokličky. Nakonec to ale hezké bylo.
Po chvilce kochání a společné fotografii jsme opět sestoupili dolů – stejnou cestou a dále jsme pokračovali směrem ke Kokořínu. Doběhli jsme do Hlučova, což bylo několik stavení podél cesty. Běželi jsme po Máchově cesta, součásti Via Czechia – středozemím. Cesta lemovala silnici a potok Pšovka. Doběhli jsme k rybníku Špaček. Stále podél potoka jsem nakonec doběhli až do Kanínského dolu, kde bylo rozcestí ke Kokořínu.
Zvláštní bylo, že v hodinkách byl směr doleva, přičemž Kokořín byl napravo. Pohledem na mapu v telefonu jsme zjistili, že si pro nás Kačka připravila malý žertík. Kratší okruh nad autokempem – Podhradská cesta. Maru se od nás odpoutala. Vzala to rovnou na Kokořín. Nás zbylých 5 jsme se vydali na okruh.
Stoupali jsme vzhůru komínem. Celkem náročná cesta vzhůru nás dovedla na okruh, nad údolím a autokempem. Doběhli jsme na rozcestí. Chvíli jsme zde dumali, kudy dál, trasa se trochu motala. Nakonec jsme trefili správný směr.
Klusali jsme po hřebeni, nyní po pohodlné cestě. Minuli jsme pár vyhlídek a skalních věží. Na severní straně, u rozcestí Na Panském jsme se stočili opět dolů a seběhli jsme mezi skály. Následovala opět cesta s několika schody a žebříky.
Za chvíli jsem se objevili nad Autokempem. Jednalo se o kemp s řadou celkem velkých chatek, ale nemusí to být zde vůbec špatné. Nicméně cesta skrz kemp nebyla možná, což vůbec nevadilo, asfalt nás nelákal. Vydali jsme se tedy po lesní cestě nad ním. Doběhli jsme na plac, ke skále. Jmenovalo se to tu zde U Bobříka odvahy. Následoval ještě kousek podél skal, jedna vracečka, protože jsme minuli odbočku a pak jsme seběhli dolů k silnici, před vjezd do autokempu.
Silnici jsme jen přeběhli a následovalo další kratší stoupání zpět nahoru na Podhradskou cestu. Oběhli jsme skály a za chvíli jsme byli na rozcestí, kde jsme před časem váhali, jakým směrem se dát. Pak už jen seběh Komínem zpět na rozcestí a k restauraci pod Kokořínem.
Kokořín, trail
Nijak jsme se nezdržovali. Přeběhli jsme silnici, parkoviště a další silnicí jsme se vydali ke Kokořínu. Ukazatel ukazoval necelý kilometr. Na silnici jsme potkali Maru. Běžela z hradu dolů. Byla prý úplně promrzlá. Měla na sobě péřovku. Sdělila nám, že běží zpět do Mšena, že to dneska nějak nejde.
My pokračovali dál. Klusali jsem vzhůru po silnici. Pak jsme odbočili na schody a za chvilku jsme byli u hradu. Další schody nás dovedly skrz bránu, či dveře přímo na nádvoří hradu.
Dali jsme si krátkou pauzu na svačinu. Dáša si zvládla koupit v pokladně pivko, což jak jsme později zjistili, ji dodalo strašně moc energie. Jelikož bylo celkem chladno, moc jsme se nezdržovali a za chvilku jsme valili dál.
Od hradu jsme se vydali západním směrem. Dostali jsem se nad údolí, které bylo komplet vykácené (prý kůrovec), ale nově osazené malými stromky. Je fakt, že to poskytlo krásný výhled na hrad.
Dostali jsme se na krásnou trailovou cestu. Vinula se po vrstevnici na několika údolími. Klikatila se kolem skal. Moc krásný úsek. Zde se tedy projevila Dášina energie po Plzni, a tak jsme za ní vláli všichni jak hadr na holi a celý úsek jsme prolétli celkem rychle. Mělo by se jí to zakázat.
Míjeli jsem údolí Kruhák, skalní hrad Nedamy, Nový Dvůr. Proběhli jsme mezi skalními věžemi Cikán a Koráb. Nakonec jsem z tohoto krásného úseku vyběhli u rozcestí Malá Jestřebice.
Šemanovice, Jestřebice, Vojtěchov, Ráj
Chvilku jsme pokračovali po silnici, ale za chvilku jsme zabočili do dalšího úseku Kokořínska – Šemanovický důl. Minuli jsme jeskyni Kostelíček, a seběhli dolů do údolí na cyklostezku. Sledovali jsme žlutou a údolím zamířili na jih. Na dalším rozcestí jsme zahnuli doprava, doběhli jsme na jeho konec a vystoupali vzhůru, do obce Šemanovice.
Proběhli jsme obcí Šemanovice. Trocha nepříjemného asfaltu. Za obcí jsme se opět stočili do Šemanovického dolů, kolem věží Svobodná, Bezelstná a Zákeřná. Ženský, no. Následovalo několik zatáček opět jsme byli na dne údolí, rokle. Mířili jsme na sever. Znova jsem špatně odbočili, vrátili se, a pokračovali kolem Hladové věže dále do Jestřebice.
Za Jestřebicemi jsme začali sbíhat do další rokle. Už ani nevím, do kolikáté, a bylo to skvělé. Vběhli jsme do Vojtěšského dolu. Běželi jsem po dne, opět mezi skalami. Minuli jsme Jestřebické pokličky, aniž bychom si jich všimli. Už se začínala projevovat únava a běželi jsme tak nějak na automat.
Doběhli jsme do Vojtěchova. Přeběhli silnici a na rozcestí u Boudeckého mlýna jsme se opět napojili na Máchovu cestu. Rozcestí ukazovalo, že Mšeno je cca 5,5 km. Hodinky však do cíle ukazovaly cca 8 km, a tak jsem zamířili jiným směrem. Běželi jsme opět podél Pšovky, po stejné cestě, jak od Pokliček. Vyběhli jsem na hrázi u Stříbníka, zamířili kousek zpět do Vojtěchova a za ním jsme přeběhli návrší, do obce Ráj.
Běželi jsem po cestě, která byla na dosti místech uměla přehrazena větvemi, kládami. Jaký to mělo účel nevíme, ale moc hezké to nebylo. Na jedné z těchto hromad byla dokonce mršina čehosi s kopýtkem.
Zpět do Mšena
v Ráji jsme minuli parkoviště a začali stoupat do další ho kopce. Cesta byla celkem pohodlná a dovedla nás na silnici 259, u které jsme začínali, přímo nad Bludiště. Napojili jsem se kousek na Brusenskou cestu, která lemovala tuto silnici a přiběhli na rozcestí Na Rovinách. Přeběhli jsem silnici a za ní jsme pak odbočili doleva, na NS Lesopark Debř. Cesta, velice pohodlná příjemně klesala. Minuli jsme několik zajímavostí: Husův památník, přírodní divadlo, Kokořínek, a pak jsme už byli u parkoviště u bikeparku, kde jsme ráno začali první stoupání.
Oběhli jsme lázně. Zde jsme zavolali Maru. Domluvili jsme se, že s sejdeme v hospodě u Lva, kam jsme po chvilce všichni doběhli a čímž Kačka takto završila svůj 35. kilometr. U Lva jsme se sešli samozřejmě úplně všichni, včetně Maru a Káji.
A to je vše, přátelé
V hospodě jsme doplnili spálené kalorie. Výborná kulajda, kofola, pivko, Birell a další dobroty. A pak už jen k autům, rozloučit se bylo hotovo.
Byl to super den. Perfektní trasa kokořínskem. Nahoru, dolů, rychle pomalu. Mělo to vše, co to mělo mít. Pořádný kus cesty, něco jsme nastoupali, spousty seběhů. Různý terén, a hlavně super banda. Dík všem.
- Celková uběhnutá vzdálenost: 35,2 km
- Vystoupáno: 1 138 m
- Celkový čas: 4:34
- Průběrné tempo: 7:48 / km
Trase dáváme 8 z 10 plíšků
[sgpx gpx = /wp-content/gpx/B_D_Run_Skvely_trail_po_Kokorinsku.gpx ]
