Nedělní běh jsem si naplánoval v týdnu, kdy jsem měl jasno, že v sobotu na Quo Vadis čas mít nebudu. V plánu jsem měl 29 km klusem, a tak jsem v Mapách naklikal trasu z Verneřic přes Bukovku, Sokolí hřeben na Střekov. Trasu jsem hodil do skupinky, zda se někdo přidá. Přidal. Já cítil celkem únavu z předchozího náročného tréninkového týdne. Byl jsem zvědavý, jak mi to půjde.
Z Verneřic
Ve Verneřicích se nás sešlo celkem 6. Já s Václavem jsme se již sešli v Ústí u autobusu, holky – Dáša s Lenkou přistoupili na Střekově. A ve Verneřicích z jiného autobusu vystoupili Marťa s Kačkou, které hned hlásily, že když je nás tolik, tak že se odpojí dřív a poběží pak na druhou stranu, na Děčín, ke svým domovům.
Hned po vyběhnutí nás čekal kratší úsek po silnici. Stoupali jsme vzhůru, směrem k Mukařovu. Takže trochu nepříjemný úsek, ale byli jsme na začátku, plni sil, a tak to rychle uteklo. Na křižovatce u Mukařova jsme zahnuli do polí, k Víťově rozhledně. Zde si na své přišli lovci rozhleden. Rozhledna tedy byla zamknutá na sedm západů, takže jsme jen spáchali foto a valili jsme přes louky dál, k Bukovce.
Václav měl poznámku k holkám (Martině a Kačce): Takže se od nás odpojíte po jednom kilometru? Narážel tak na fakt, že Bukovka se zdála být celkem blízko, nicméně ve skutečnosti to bylo cca 5 km, od Víťovy rozhledny k vysílači.
Bukovka
Cesta k Bukovce byla pohodlná. Běželi jsem po měkkém, po cestě na poli. Celkem to ubíhalo a tak jsme za chvilku byli pod vysílačem. Naplánovaná trasa vedla sice na silnici, ale stočili jsem to pod vysílačem doleva, do prudšího kopce. Oběhli jsme věž a doběhli k Humboldtově vyhlídce, která je takovou povinností na Bukovce navštívit. Počasí nám přálo, takže výhled skvělý, na jedničku.
Dali jsme si nějakou tu svačinu a zamířili jsme dál. Holky se rozhodly, že s námi poběží ještě dolů z Bukovky, a nad Zubrnicemi se odpojí, vrátí se nahoru a zamíří na sever.
Vrátili jsme se pod vysílač a po neznačených cestách jsme se vydali dolů. Kačce se povedlo na blátě uklouznout, což nás ostatní velice potěšilo. Nic nás přeci tak nepotěší, jako když se někomu jinému něco stane, ne? Odnesl to jen špinavý zadek, takž pohoda. Seběhli jsme z návrší a narazili na zelenou, která nás vedla dolů. Minuli jsme rozcestí Velké Stínky a klesáním jsme se dostali až k zaniklé samotě Mauerschin.
Odtud jsme, napodruhé – protože jsme seběhli z cesty, sbíhali stále dolů, k rozcestí Nad Zubrnicemi. Zde se tedy Kačka s Marťou s námi rozloučili a běžely si po svých. Náš zbytek pak běžel dál, do Zubrnic. Měli jsme v nohách 10 km.
Zubrnice – Sokolí hřeben
Naše čtveřice tedy sbíhala podél Zubrnického potoka do Zubrnic. Proběhli jsme kolem skanzenu, Elektrotechnického muzea a hospody k železnici. Zde se cesta lámala a začalo nám stoupání. Po silnici jsme od Zubrnické muzeální železnice stoupali až do Týniště. Hned na začátku obce jsme ale uhnuli z asfaltu doprava na cestu. Stoupání pokračovalo. Díky holkám, hlavně tedy Lence, jsme celkem makali. Takže moje plány na to, že si pěkně vyklušu ten týden a bude to na pohodu, vzaly za své. 🙂 Naštěstí jsme čas o času zastavili, abychom se mohli kochat výhledy.
Na dalším rozcestí jsem zahnuli doleva a pokračovali ve stoupání na Sokolí hřeben. Minuli jsme rozcestí Pláň, jež je kousek nad Babinami II. Za rozcestím jsme uhnuli na cestu, která byla za ohradníkem, nicméně volně přístupná. Dostali jsme se tudy na první vrchol – Kamennou horu. A za ní následovala krásná hřebenovka přes Sokolí hřeben.
Lenka vepředu udávala tempo, takže žádné okounění se nekonalo a valili jsme dál. Seběhli jsme na rozcestí Fráž a vydali jsme se mezi kopci Kočičí vrch a Magnetovec dolů.
Vítov, Březí, Budov a Střekov
Mezi těmito kopci byl celkem svižný seběh. Já už začínal za ostatními celkem ztrácet, začala se projevovat únava a nohy jsem začal trochu tahat za sebou. Nicméně na rozcestí nad Velichovem na mě všichni počkali a chvíli jsme si zde odpočinuli. Dal jsem si nějakou tyčku a za chvíli bylo lépe.
Dál jsme seběhli do Velichova a proběhli jsme místní farmou. Poníci, lamy a další zvířata. Zajímavé.
Přeběhli jsme místní úzkokolejku a po chvilce malého seběhu jsme doběhli na Litoměřickou silnici vedoucí do Velkého Března. Opět jsme doběhli jen na kraj obce a zahnuli jsme doleva, kde jsme se napojili na trasu Oběhu Ústí. A opět začalo stoupání. Vyběhli jsme na Vartu (rozcestí). Václav strašně toužil po tom, abychom zde zahnuli doprava, že tudy ještě nikdy neběžel, ale trasa byla daná – doleva. Přiblížili jsme se tedy ke stejnojmennému kopci, který jsme oběhli jihovýchodním směrem.
Zde jsme zjistili, že jsme nějak uhnuli z cesty, tak jsme se museli vracet, cca 300 m. Napojili jsme se na původní trasu, ale cesta byla nějaká záhadná a ztrácela se. Přelézali jsme potok, padlé stromy a vůbec to byla pěkná divočina. Nakonec se nám podařilo nějak vymotat z divočiny a dorazili jsme do Březí. Na posledním možném místě jsem šlápl do krásného kravího hovna.
Navázali jsme opět na cestu Oběhu ústí ale jan na kousek. Za Březím jsme odbočili na modrou turistickou, která vedla do Budova. Cesta vedla po louce. Běželo se dobře, i když byla celá nakloněná na jednu stranu, což je celkem nepříjemné.
Doběhli jsme do Budova. A když už jsem tu byli, tak jsme běželi navštívit Budovský vodopád, který je nedaleko. Dle ukazatele 100 m, v reálu ale tak cca 300. Proběhli jsem sněženkovými trsy až k vodopádu. Všichni říkali, jak je veliký. No. Byl tam vysoký čůrek. 🙂
Po chvilce jsme se vrátili na původní trasu. Čekal nás závěrečný seběh do Olšinek a pak na Střekov. Při seběhu mi zase všichni zmizeli a já za nimi vlál jak hadr na holi. Už jsme toho měl celkem dost. Na cestě nad Olšinkami se v dáli objevil Mariánský most a to už jsme byli skoro v cíli. Seběhli jsme na silnici v Olšinkách a běželi podél trati směrem k Ústí. Minuli jsme Farskou louku a dostali se k přejezdu.
Zde jsme se rozloučili s holkami. Měli auto na Střekově, a tak pro ně bylo výhodnější vyběhnout po silnici nahoru nad základní školu. My s Václavem jsme přeběhli koleje a po cyklostezce jsem doběhli zbytek cesty na Střekov, k soudu. Zde jsme trasu ukončili. Měli jsme v nohách 30 km. Bylo toho dost.
A konec
Přešli jsme most, na nádraží jsme si dali kafe a zákusek a bylo fajn. Trasa se mi líbila. Bylo tam vše. Od asfaltu, přes lesní cesty, štěrk, kameny, louky, bahno, výběhy, seběhy… Bylo fajn běžet s bandou lidí. Táhneme se navzájem, což se mi po náročném tréninkovém týdnu hodilo.
- Celková uběhnutá vzdálenost: 30,84 km
- Vystoupáno: 970 m
- Celkový čas: 3:47
- Průběrné tempo: 7:22 / km
Trasa dostala společné hodnocení 8 z 10 plíšků.
[sgpx gpx = /wp-content/gpx/activity_18547648637.gpx ]
