Pro tento rok jsem se rozhodl, že nepůjdu cestou nějakých velkých závodů, ale vydám se trochu jinou cestou – výzev. Když jsem na začátku roku plánoval letošní běžecký kalendář, tak jsem si navolil, že si před prázdninami uběhnu svůj distanční max – 100 mil. Protože tento odznáček mi v Garmin Connect chybí.
Hledal jsem tedy příležitosti, jak toho dosáhnout. Jak jsem říkal, nechtěl jsem jít cestou závodů, ale spíše výzvy, abych to měl snazší – nebudu zastírat, že to tak není. A tak jsem objevil Stezku Českem, respektive její Severní větev – Krušné hory. Ta odpovídá požadované vzdálenosti, má příjemný profil a je nedaleko.
Nicméně jsem se dozvěděl o nějakým typu závodu, co se jmenuje Backyard Ultra. Poprvé jsem o tom slyšel již v loni na podzim. A znělo to celkem zajímavě.
Backyard Ultra
Co to vlastně je?
Je to závod, či forma ultramaratonu, kdy závodníci musí uběhnout během jedné hodiny 6,706 km (4,167 mil).
- Každou hodinu se vybíhá do nového okruhu.
- Běží se stále stejná trasa, okruh.
- Vítězem závodu je ten, kdo vydrží nejdéle.
- Závod nemá druhé, a třetí místo. Ostatní běžci mají všichni DNF
- plus dalších asi milon pravidel
the hardest part of the course is between your chair and the starting corral
Garry “lazarus lake” cantrell
A co já s tím?
Poslouchalo se to dobře. Pak jsem nad tím začal přemýšlet. Třeba by to nebylo tak strašné, jako souvislý běh. Když bych dostatečně natrénoval výdrž, mohlo by to jít. No uvidíme.
Pak jsem někdy v lednu potkal kamarádku Martinu, bavili jsme se o běhání, plánech a já jí o Backyardu Ultra řekl. Ona mi na to odpověděla, že její kamarádi v Aši toto pořádají. A poslala mi odkaz.
Dopesace Backyard Ultra
A tak jsem začal zjišťovat informace, co konkrétně je ten Dopesace Backyard Ultra. Přišlo mi to, že se jedná o nějaký pankáčský počin, což mi k Martině naprosto sedí. Ale pak jsem si dal pro a proti – a vyšlo mi – jdu do toho. Není to nějaká velká akce, takže když úplně propadnu, tak to nevadí, nikdo se to nedozví. No a prostě si to vyzkouším. Startovné je sranda, oproti například zlínskému či žilinskému Backyardu. Což mi zapadalo i do mých plánů, tolik za startovné neutrácet.
Jenže ona to zase tak pankáčské není. Nejde o ty peníze – součástí startovného je i příslib korun za každý uběhnutý km, takže se to může prodražit, ale někdy v dubnu jsem se dočetl, že vítěz tohoto závodu získává automaticky právo účastnit se World Team Championchip 2024. Za Česko jsou dvě pozice. A jedna je právě pro vítěze tohoto závodu.
Takže jsem se přihlásil. Ne, kvůli tomu mistrovství – přihlásil jsem se dřív, než jsem se o tom dozvěděl. Chci si to zkusit, co to udělá. Počítám s tím, že to asi bude těžký masakr, hodně podobný 24hodinovce na Ještědu.
A navíc. Nějak jsem o tom začal i kecat okolo, takže když propadnu, tak se lidi dozví. Mám tím o motivaci víc.
Co je to Dopesace?
Moc informací jsem nenašel. Na webu donio.cz jsem nalezl tuto noticku:
Jsme Dopesace Crew – parta kamarádů a amatérských sportovních nadšenců, kteří se během roku účastní domácích i zahraničních závodů v běhu, cyklistice, triatlonu apod. Společně nás napadlo naše sportovní aktivity začít propojovat s neziskovými projekty. Protože nás všechny spojuje především radost z pohybu, dává nám smysl podpořit právě spolek ALSA. Chceme pomoci lidem, pro které pohyb přestává být samozřejmostí.
Dopesace Crew
Takže mi dává ještě další smysl. Část startovného půjde na dobrou věc. A to je mi blízké.
Jdu do toho
V pátek 28. června tedy budu stát v Autokempu u sportoviště na vrchu Háj v Aši na startu. A budu kroužit, co to dá. Chci se tam porvat o co nejlepší výsledek.
