Miladatlon – “To dáš”

Dal jsem.

Po minulém triatlonu, který pro mě byl první a bylo to peklo, mi otrnulo a přihlásil jsem se hned na další, tentokrát v mé oblíbené lokalitě, na jezeře Milada.

Plánování, příprava

Přípravu a plánování mi zhatily dvě věci. Za prvé: nemám své hodinky, jsou v reklamaci, a tak mám rezervní, Xiaomi Amazfit, které sice měří vzdálenost a tepovku, ale rozhodně nejsou vhodné pro takovéto závody (neumí plavání).

Za druhé: kolo. Plánoval jsem, že závod odjedu na svém gravelu, nicméně když jsem si byl trasu projet, tak jsem se celkem vylekal MTB prvků, které na trati byly, obzvlášť v jižní části jezera, kde není klasická štěrková cesta, ale kamenitá a se sjezdy. Sice jsem to na svém kole sjel, ale pěkně “připosraně”. V tu chvíli jsme si říkal, že se na celý závod vykašlu a nechám to plavat.

Svěřil jsem se s tímto Matějovi, a ten mi nabídl své MTB kolo. Paráda. Kolo jsem si tedy vypůjčil. S Matějovo slovy: “hele, trochu ty brzdy pískají, tady máš mazání a čištění”, jsem nasedl a trasu si projel. Paráda. MTB prvky v pohodě, kolo parádní, až na ty brzdy. Bohužel se mi je nepodařilo “odpískat”, a že pískají fakt hodně. Ani kolega z práce je nedokázal nijak seštelovat.

Nakonec jsem tedy zvolil poslední variantu a sáhl jsem po svém starém kole z Mountfieldu, který jsem před časem věnoval švagrovi na cesty do a z práce/hospody. Kolo podle toho taky vypadalo. Brzdy zabíraly na konci, přehazovat na nejmenší kolečko vzadu se nedoporučovalo a vůbec: kolo má nejlepší za sebou. Sundal jsem tedy nosič a jel znova trať vyzkoušet. 

S MTB od Matěje se to samozřejmě nedalo srovnat, ale zvolil jsme nakonec svou starou herku.

Trasa

Přihlásil jsem se na trať middle závodu. Tedy: 500 m plavání, 20 km na kole a 5 km běh. Jak to vypadalo – vidíte na mapce, kterou jsem si vypůjčil ze stránek pořadatelů.

Trasa byla parádně značená. Ve vodě byly umístěny nafukovací bójky. Instrukce byly dokonalý, takže jsme věděl, že se mě týká ta poslední. Dále byly bóje pro SUP (paddleboardy – kvadriatlon).

Překvapil mě přechod z plavání do depa. Respektive depo samotné. Bylo umístěno na vyvýšenině, nad spodní cestou, a muselo se tedy vyběhnout cca 50 m do kopce, po trávě. Zajímavý prvek.

Depo samotné perfektní. Dostatek prostoru pro všechny, dobře značeno. Během závodu se depo obíhalo, přičemž zde byla umístěna občerstvovačka. Takže v depu na kolo a za depem nasednout a vyjet.

Trasa vedla kolem jezera po šotolině, a v jižní části uhnula do stráně, kde to bylo více MTB – viz úvod. Pak opět k jezeru, objet jej a vrátit se zpět k depu. Zde se muselo opět seskočit z kola, i s kolem vyběhnout k depu (těch 50 m) a až za depem opět naskočit do druhého kola. Zajímavá vložka. 

Po dojetí druhého kola znova do depa na běžeckou část. Trasu jsem znal, mám to tam naběhané, takže zde jsem věděl, co mě čeká. Šotolina + hladký asfalt + nezpevněná cesta. Nahoru a dolu. A to dva cca 2,5 km okruhy. Pak už cíl

Závod

Start závodu byl z vody. Na dvě etapy. Nejdřív chlapi, pak ženy. Vyfasovali jsme slušivé čepičky, jinak byly povolené neopreny. Po startu jsem opět schytal nějakou tu kopačku do obličeje, ale to už asi k tomu patří :). Překvapilo mě, jak to ubíhalo. Přeci jen, pro mě, netrénovaného plavce, to bylo 500 m, tedy deset bazénů. 

Vystřídal jsem oba styly, tedy kraul i prsa – dle mého pocitu jsem to měl stejně rychlý. Z vody jsem vylezl na 45. místě (z cca 102 lidí). Čas jsem měl 11.58.

Pak se vybíhalo do depa. Přímo z vody vedly schůdky, na které pořadatelé dali koberec, takže se kamínky nekonaly, čehož jsem se hodně bál. Vyběhl jsem k depu. Totálně zadělaný nohy od prachu z trávy, takže v depu polejt vodou, rychle osušit, natáhnout ponožky a do bot. Nazul jsme rovnou silniční, poněvadž na mé herce jsem měl platformy, nikoliv nášlapy.

Nasadit šátek kvůli stékajícímu potu, rukavice, helmu, číslo a vyběhl jsem kolem depa ke startu cykločásti.

Jízdní část byla pocitově dobrá, ale bylo znát, že už jsem zvyklej na jiný kolo, na nášlapy. Nejelo mi to tak rychle, jak jsme si představoval. Samozřejmě v MTB části to bylo určitě bezpečnější a lepší, než by bývalo na mým gravelu, ale zbytek cesty jsem viditelně ztrácel. 

Navíc: kousla mě vosa. Zezadu, do hlavy. To je vidět, že jsem byl tak pomalej, že mě dohonila i vosa. Anebo jsem ji vezl na zádech, a když jsem prudčeji zabrzdil, tak setrvačností se vymrštila dopředu a zabodla se prdelkou do mé hlavy. Nevím. Rozhodně to pálilo jak čert a nemohl jsem se ani podrbat.

Po dojetí prvního kola jsme musel u výstupu z vody sesednout a kolo nahoru k depu vynést, či vytlačit. Zajímavej krosovej prvek, ale nic proti. Alespoň se dalo zastavit na občerstvení. Druhý kolo bylo stejný, jako první. Tentokrát bez žihadla. Bohužel po cestě jsem už potkával lidi, co kola vedli, a z různých důvodů nedokončili. Defekty.

Dojel jsem na 58. místě v čase 57.44.

Druhé kolo se skončilo, opět výběh do depa, shodit helmu, rukavice. Nezdržoval jsem se botami, což byla výhoda. Oběh depa, občerstvení (meloun, cola, voda).

Pak se vyběhlo na štěrkovou cestu, která mírně stoupala nahoru k silnici. Rozběhnutí z kola bylo tuhé, ale rozhodně se mi to podařilo lépe, než posledně. Míjel jsem ostatní běžce, někteří to vzali indiánským během, což jsem plně chápal, a nejradši bych to udělal taky, ale nějak se mi podařilo se hecnout a stále běžet.

První kolo mě tedy bolelo, a bylo určitě pomalé. Navíc jsem se musel vracet, poněvadž jsme špatně odbočil do druhého kola :-). Bohužel nemám přesná data z běhu, takže nemůžu posoudit, ale pocitově mi rozhodně líp vyšlo druhý kolo. Na asfaltce jsem dokonce předběhl pár skupinek závoďáků. Pak už jen seběhnutí do depa, do cíle. Na cílovce mě někdo předběhl, ale to už mi bylo tak nějak jedno.

Běh jsem dokončil za 31.20. Tempo tedy bylo 5.29, ale zkazil mi to začátek běhu. Nakonec z toho bylo 47. místo, takže jsem se v běhu polepšil o 10 pozic.

Výsledky z oficiálního měření

data: www.stopnito.cz

Po závodě

Hned v cíli jsme dostal krásnou finišerskou medaili. Sundali mi čip z nohy a já se svalil na lavičku a čekal jsem až mě doběhnou moje plíce. Měl jsem toho tak akorát. 

Po chvilce jsem se zabalil a odjel. Další povinnosti mě čekaly.

Shrnutí, pocity

Druhý triatlon v životě. Mám z toho dobrej pocit. Rozhodně lepší, než u minulého. Dobře se mi plavalo a běh taky byl mnohem lepší, než posledně. Mít lepší kolo, určitě bych neměl takovou ztrátu, jako jsem měl. Asi jsem měl překousnout ty zvuky brzd na Matějově kole a odjet to na tomto, než na mé herce. Věřím, že by to bylo lepší. Třeba příště.

Organizace závodu byla naprosto perfektní. Nemám opravdu co vytknout. Organizátoři se toho zhostili profesionálně. Nic tam nechybělo. Palec nahoru moderátorům.

Věřím, že to nebyl poslední triatlon.

Záznam v connectu – jelikož jsem neměl hodinky, tak byl problém se záznamem závodu. Prakticky celou dobu jsem neměl informaci o rychlosti. Počítal jsem s tím, že si zadám aktivitu manuálně, na základě oficiálních výsledků, ale zjistil jsem, že to nelze. Do connectu nelze zadat manuálně aktivitu multisport. 

Podařilo se mi sehnat od jiného závoďáka záznam, který jsem nakonec importoval a upravil časy dle oficiálních výsledků. Není to tedy úplně ono, ale alespoň něco.