Bezručovo údolí

Další z mých běhů, které jsem absolvoval v rámci mého taxikaření. S Kačkou jsme jeli do Chomutova, kde měla další ligové zápasy a já tak měl cca 4 hodiny času. Doma jsem si připravil trasu – obyčejným pohledem do mapy jsem si vybral oblast – Bezručovo údolí.

Trasu jsem si opět naplánoval tak, abych splnil další část své adventní výzvy od Petra Jilga. Po chvilce upravování to bylo hotové.

Třetí mlýn

Start jsem si naplánoval z místě zvané Třetí mlýn. Dorazil jsem k němu autem, podél prvního a druhého mlýna – krásným údolím. Na parkovišti jsem zaparkoval, nahodil batoh a vyběhl jsem.

Cesta vedla do kopce, podél potoka Chomutovka. Byl to celkem velký potok. Cesta byla rozbitá asfaltka, a byla značená jako cyklostezka (3079). Držel jsem se cesty, minul jsem Dolní vodopád Chomutovky a mířil dál, stále do kopce. Na pravé straně jsem minul kaskádovitý přítok do potoka.

Na cestě, na zemi a kolem cesty se tu a tam povalovaly zbytečky sněhu, ale opravdu jen malé chuchvalce. Po čase jsem před sebou viděl, ve stráni přímo naproti mě, že vrcholky stromů jsou ojíněné. Vypadalo to nádherně a já doufal, že trochu sněhu bude. Vylezlo dokonce slunce a začalo být fakt hezky.

Minul jsem Hubertovu studánku a mířil stále vzhůru. Potkal jsem prvního cyklistu. Celkem si to metl naproti mě a neměl helmu. Fakt frajer. Začalo nenápadně přibývat sněhu. Slunce na několika místech osvětlovalo cestu a velice příjemně hřálo.

Asi na 5. kilometru jsem minul nějaké stavení. Byla to Hájenka Tišina. Nevypadala ale nějak funkčně. Po dalším kilometru jsem se dostal k rozcestí. Na cestě již byla celkem souvislá vrstva sněhu, krom vyježděných stop od aut. Rozcestí mě celkem zaujalo z asi 5 šipek jich asi 5 vedlo na Horu sv. Šebestiána. Zvláštní bylo, že šipky ukazovaly doprava, ale dle mapy je Hora Svatého Šebestiána na druhé straně.

Rašeliniště

Zamířil jsem nahoru, doprava. Po chvilce prudšího stoupání jsem vyběhl k pomníku Franze Patzelta. Proběhl jsem bývalým železničním mostkem – vedla tudy kdysi trať z Křimova do Reitzehhainu. Sněhu bylo stále víc a víc a krajina se tak nádherně změnila.

Běžel jsem podél ohrady za kterou byly Polské bažiny. A po chvilce jsem doběhl k Balzerovu rybníku. Byl zamrzlý. Strašně moc mě lákalo na něj jít, ale je mi jasné, že to byla jen slabá krusta. Zase takové mrazy nebyly.

Za rybníkem bylo rozcestí, kde jsem se stočil prudce doprava. Napojil jsem se na starou známou Stezku Českem – severní větev E3. Cesta stále velice pohodlná, ale zasněžená. Ve sněhu bylo hodně stop, jak kol, lidí, tak psů. Další cyklista mě předjel, opět bez helmy. Další frajer.

Cesta se stočila více na jihovýchod. Oběhl jsem Spálený rybník a mířil k rozcestí Hadinec. Na rozcestí jsem chvilku zastavil. Vytáhl jsem svačinu a zkoumal jsem mapu. Kdybych běžel rovně, tak za cca 6 km budu zpět u auta, ale chybělo by mi asi 6 km do půlky, takže jsem se držel původního plánu. Zamířil jsem tedy na sever a běžel jsem dál.

Doběhl jsem k dalšímu rybníku – Nový rybník. Byl větší, než předchozí, také zamrzlý. Za rybníkem byly rozsáhlé Novodomské rašeliniště.

Za rybníkem se cesta opět stočila prudce doprava a mířila k Novému Domu, což je lesovna s apartmány. Může to tu být hezké bydlení, dovedu si to představit.

Běžel jsem dál. Doběhl jsem k rozcestí Nový dům – hájovna. Zde jsem opustil pohodlnou silnici – bez sněhu a zaběhl podél další ohrady do lesa. Sněhu zde bylo znatelně více, cca 10 – 15 cm, a v botách to bylo znát. Ale stálo to za to.

Následovala klikatá lesní cesta. Konečně trochu trailu. Ale jan kousek. Proběhl jsem lesem, cca 300 m a znova jsem vyběhl na další silnici. Napojil jsem se na ní a po dalších asi 200 metrech jsem znova zabořil prudce doprava a dostal jsem se na Novoblatenskou cestu.

Zpátky z kopce

Odtud prakticky cesta už jen klesala. Novoblatenská cesta byla klasická asfaltka. Sněhu začalo s ubývajícími výškovými metry ubývat, až jsem byl na suchu.

Doběhl jsem na rozcestí U Boudy, prudce zatočil doprava (opět) a po dalším seběhu, cca po 1 km jsem se napojil na modrou turistickou. Ta lemovala Kameničku, neboli Novodomský potok. Běžel jsem údolím, stále dolů. Sníh už nebyl vůbec nikde, pěkně to ubíhalo.

Přiběhl jsem k vodní nádrži Kamenička. Překvapila mě. V mapě jsem si jí nějak nevšiml, nebo jsem jí spíš nevěnoval pozornost, ale byla zde. A byla pěkná.

Běžel jsem podél vody. Na hráz samotnou byl zákaz vstupu, což je škoda, ale opatření asi chápu. takže jsem pokračoval dál. Znova mě minul nějaký cyklista a znova další frajer bez helmy – nechápu.

Do cíle mi zbýval asi kilometr. Sbíhal jsem po asfaltce údolím. Oběhl jsem nějakou skálu a za chvíli už jsem se napojil na cestu, kde jsem začal. Přebehl jsem mostek a byl jsem zpátky na parkovišti u auta.

A hotovo

U auta jsem absolvoval převlékání z mokrého a propoceného oblečení. Zvládl jsem to a za chvilku jsem se již autem vrátil zpátky do Chomutova. Cestou jsem měl Globus, a tak jsem si dal horkou polévku a pak kafe a vdolek – odměna musí být.

Bezručovo údolí bylo moc pěkné. Ze začátku se mi to moc nelíbilo, ale strašně moc dělá počasí. Když jsem vyběhl bylo zataženo, na cestě bláto. Ale jakmile jsem se dostal výš a vylezlo slunce, bylo to úplně jiné a nádherné. Sníh překryl bláto a dodal tomu pohádkový nádech.

Třetí adventní půlmaraton mám z výzvy za sebou. A byl asi nejhezčí.