V sobotu jsem se vydal na Karlovarsko. Kačka měla v Chodově (Karlovy Vary) turnaj ve florbalu a tak jsem ji tam vezl. A jelikož to měli roztahané přes celé odpoledne, tak jsem měl dost času pro sebe. Už doma jsem se tedy podíval do map, kam bych si mohl zaběhnout a našel jsem Slavkovský les.
Naplánoval jsem si tedy půlmaratonový okruh, abych splnil další část výzvy (každý víkend do vánoc jeden půlmaraton). Našel jsem si výchozí bod a bylo to. Kačku sjem tedy v sobotu vyhodil v Chodově u haly a sám jsem se přesunul do Doubí, k dětské vesničce SOS, kde jsem zaparkoval a odkud jsem vyběhl.
Nahoru na kopec
Vyběhl jsem tedy po pohodlné, asfaltové cestě, která byla místy zasněžená. Trochu jsem se bál, zda to nebude klouzat, ale neklouzalo. Od startu cesta hned stoupala a já po chvilce viděl, že moje fyzička na tom není zrovna nejlépe. Funěl jsem jak sentinel a musel jsem přejít do chůze, což by se mi asi jindy nestalo, hned po startu.
Sledoval jsem cyklostezku, drápal jsem se do kopce. Doběhl jsem na rozcestí Bor-háj, kde byl malý přístřešek. S cedulí odkazující na Tour de France. Co to ale mělo znamenat, nevím.
Dál jsem minul hájenu – celkem velkou stavbu, opuštěnou budovu. A pokračoval dál, stále do kopce. Napojil jsem se na Slavkovskou cestu, minul jsem Jelení vrch. Už jsem se blížil vrcholu mé trasy. Míjel jsem ohrady, běžel lesem, ale stále po cyklostezce, respektive silnici.
Jo, a všude sníh. Pár cm, ale stačilo to, aby vše bylo krásně přikryté a takové čisté. Spousty stop od turistů se psy, stopy od kola.
Po chvíli jsem se dostal na rozcestí Kozohorská. Mohl jsem pokračovat po cyklostezce, směr Loket, ale naplánováno bylo jinudy, abych dosáhl svých 21 km. A tak ještě trochu do kopce, ale za chvíli jsem byl na rozcestí U Bošiřan. Kousek ode mě byl vrchol Buková, ale ten nebyl v plánu. Cesta na něj nevedla.
Konečně dolů
Pak jsem se napojil na žlutou turistickou. Stále tedy asfalt, ale zasněžený. Paráda. Cesta celkem ubíhala a začala konečně klesat. A klesat měla až do Lokte. Znova jsem se napojil na původní cyklostezku a blížil jsem se k rozcestí Na Kozích hřbetech. Před rozcestím cesta vedla kus lesem. Byla to zkratka – sice delší, ale zato horší cesta.
Seběhl jsem tedy lesem k rozcestí. Mohl jsem pokračovat po cyklostezce, ale tentokrát mě trasa zavedla lesem, po klesající lesní cestě, plné kamenů, listí, sněhu. Takový ortopedický seběh, ale úplná nádhera. Byl jsem však rád za návleky na botách.
Doběhl jsem na další rozcestí a běžel po cestě roklí. Po pravé straně byl již vidět Loket, ale bohužel vše mezi stromy a nebyl tam přímo výhled. Škoda. Mohlo to být hezké. Úplně se mi ale nechtělo hledat nějakou vyhlídku, a tak jsem pokračoval dál.
Loket
Za chvíli jsem doběhl do Lokte. Trasu jsem měl naplánovanou tak, že jen zaběhnu k kostelu, či hradu a zase zpět, ale Loket mě překvapil. Přede mnou se objevila krásná scenérie města na kopci, přímo nad jezem. Ohře se vinula kolem města.
Nejprve jsem kousek popoběhl podél Ohře, blíže k jezu, abych udělal nějakou pěknou fotku. Pak jsem se vrátil zpět, a přes most jsem vyběhl nahoru do města. Přivítal mě takový malý Český Krumlov 🙂 Krásné uličky, schody, domky, kostely, atd. Moc se mi to líbilo.
Po nějakých schodech jsem vyběhl až nahoru, k hradu. Tam samozřejmě byla brána zavřená, a na nádvoří se dalo dostat asi jen se vstupným. To jsem vynechal. Nedokázal jsem odhadnout dobu, jak dlouho mi bude trvat cesta zpět a tak jsem se po chvilce otočil a vydal se na cestu zpátky.
Podél Ohře zpátky
Seběhl jsem zpátky dolů k mostu, po kterém jsem překonal před chvílí Ohři. A pokračoval jsem podél toku dále. Proběhl jsem kolem kempu pro vodáky a po pohodlné, velice rovinaté cestě jsem se po proudu Ohře vracel zpět. Měl jsem už hlad a tak jsem snědl tyčku – zmrzlou.
Minul jsem Jeskynní vyhlídku, Lesní vyhlídku a blížil jsem se ke Svatošským skalám. Už se celkem šeřilo a překvapili mě dva cyklisti, kteří mě minuli docela v rychlosti, aniž by dali o sobě nějak vědět. Celkem bezohledné. Světlo žádné. Prostě machři. Dostal jsem se k mostu – lávce, přes kterou jsem přeběhl Ohři a vběhl do dalšího kempu.
Proběhl jsem kempem a po druhém břehu jsem se už blížil zpátky do Doubí. Potkal jsem prát výletníků, jednoho běžce, který ani nepozdravil :-). Už jsem toho měl tak nějak akorát. Přeci jen běžecký výpadek je znát, nejsem na tom nyní nejlépe.
Asi 1,5 km před cílem trasa uhnula z pohodlné široké cyklostezky od Ohře přímo do lesa vzhůru. Bylo už hodně šero a tak jsem musel hodně dávat pozor na cestu. Kořeny, kameny a nerovnost mě zpomalily, ale za chvíli jsem již byl opět nahoře a vběhl jsem do Doubí. Kolem několika domků jsem pak doběhl zpět k Dětské vesničce, kde jsem měl zaparkované auto
A konec
U auta jsem se převlékl a pak už jsem zamířil zpět do Chodova, abych stihl druhý zápas. Cestou jsem se navečeřel v Globusu. Zápas jsem stihl celý (výhra 5:2, první zápas 9:0) a tak panovala všeobecná spokojenost.
Byla to pěkná trasa. Asi docela dost asfaltu, ale na druhou stranu bylo skoro vše, až do Lokte pokryté sněhem, tak to tolik nevadilo. Samotný Loket mě překvapil a moc se mi líbil. Jsem rád, že jsem si tento okruh naplánoval, povedl se.
- Celková vzdálenost: 22,26 km
- Průměrné tempo: 6:15 min/km
- Celkový čas: 2:19 hod
- Celkový výstup: 468 m
