Libouchecký ultramaraton 2024

So, 25. Květen, 2024

Libouchecký ultramaraton je pro mě tak nejak zvlaštní. V roce 2021 jsem jej běžel poprvé, v rámci přípravy na B7 a byla to má vůbec první zkušenost s ultra, tedy závodem delším, než 42 km. Další ročník jsem vynechal kvůli zranění a vloni jsem nedokončil, poněvadž si tělo prostě řeklo dost a já podcenil jídlo po cestě.

Na letošní rok jsem se proto připravoval. Jak běhánim, tréninky, tak i průzkumem trasy, a v neposlední řadě i doplňováním energie. Trochu jsem se obával toho, že mám v nohách nedávnou Zubatou. Přeci jen pro mě jsou dva ultra běhy behem 14 dní celkem ranec.

Na start

Takže snad jsem byl připravený. Vybavení standardní, hůlky, batoh, tyčinky, kafe, lahve, nějaké ty drogy na cestu (solný tablety, iontová tableta do vody), lékárna. A v 8 hodin ráno jsem byl na hřišti v Libouchci, kde byl start závodu.

Před závodem je vždy tradiční setkávání se s přáteli, nutná registrace, postávání, lelkování. Něco po čtvrt na devět se přiřítila na hřiště Dáša, která byla na 112 km trase a právě dokončila první okruh. Letěla, jak kdyby ji někdo honil. Doplnila zásoby a vydala se na další okruh. Asi v půl deváté jsem se převlékl do běžeckého. V košili by to prej bylo divný. 🙂 V 8.50 pak rozprava. Drobná změna na trase, kde se vynechal jeden krátký úsek, o kterém jsem se již zmiňoval v mém průzkumu – u Habartického potoka.

Samozřejmě nesměly chybět tradiční předzávodní selfie a fotografie, každej s každým.

Běžíme

Přesně v 9.00 byl start. Celá tlupa se vydala napříč fotbalovým hřištěm, vyběhla na cestu a na první úsek přes Libouchec. Ze začátku se ani moc neroztrhala. Běželi jsme tak nějak kompaktně, ale bylo jasné, že toto dlouho nevydrží, protože za Libouchcem začíná první kopeček – na Panenskou

Stoupání se mi zdálo nekonečné, oproti mému testu. Během tohoto stoupání jsem se oddělil od Honzy Playera, Kačky a dalších. Do kopce mi to šlo o něco lépe, ale byl to začátek a bylo mi jasné, že se ještě na trase potkáme.

Nahoře, před Panenskou se terén srovnal a běželo se tak nějak po rovině. Proběhli jsme Panenskou, přeběhli silnici a zamířili ke Stříbrnému rybníku. Zde už samozřejmě bylo závodní pole roztrhané. Občas jsem běžel s někým, občas sám. Nakonec se to nějak ustálilo a víceméně zbytek byl sólo.

Proběhli jsme okolo vysílače Petrovice, znova přeběhli silnici a kopřivovým úsekem v lese jsme se dostali na rozcestí Pod Jelením vrchem. Následovali jsme štěrkovou cestu, která nás dovedla až do Zadní Telnice, kde byla první občerstvovací stanice a Checkpoint.

Následovalo stoupání sjezdovkou k Rudnému vrchu. Zde už přišly ke slovu hůlky. Pak byl úsek po singletrailové cestě. Zde jsme museli dávat trochu bacha na cyklisty. Jeden nás předjel, nebylo to moc příjemné, zvlášť při tom, když se soustředíte na každý krok před vámi.

Za tímto úsekem mě dohnala Kačka Smíšková a samozřejmě jsem pak viděl už jen její záda :-). No předběhlo mě zde vlastně asi 8 lidí. Seběhy mi vážně nejdou. Cesta nás navedla do Ždírnického údolí, kde jsme jím kousek vystoupali a poté začal úsek do stráně, kde byla ta imaginární cesta.

Tentokrát mi to přišlo o něco schůdnější, než minule. Nahoře, pod Vinným vrchem nás fotil Wudy. Běžel jsem po cestě – hřebenovce. Wudy mě ještě pak dokázal vylekal svojí jízdou na kole. Stoupání končilo na na kopci Na Vyhlídce, a pak následoval celkem prudký seběh.

Minul jsem vynechaný úsek, o kterém jsem psal na začátku. Pak se ale značená cesta stočila doleva. Málem jsem si toho nevšiml, ale hodinky mě upozornily a také jsem před sebou viděl běžce, který se musel vracet cca 150 m. Zvláštní. Tento úsek jsem neběžel při testu, a to jsem sledoval oficiální GPX. Asi došlo ke změně. Nevadí.

Dostal jsem se ke Kyšperku. Dal jsem si kafe, nějakou tyčku na doplnění energie. Voda mi skoro docházela, ale tak nějak jsem s ní byl ještě v pohodě. Věděl jsem, že mě čeká ten hnusej výstup na Komárku z Unčína.

Z Kyšperka jsem tedy seběhl po pohodlné štěrkovce k Unčínu. I zde byla malá změna oproti testu, ale bylo to značené, takže pohoda. Pak se cesta otočila o 360° a hej-hou, nahoru.

Výstup jsem samozřejmě neběžel. Ale držel jsem si celkem slušné stoupací tempo. Cestou vzhůru jsem se oddělil do dvou kluků, kteří mě dohnali za Kyšperkem. Kus za Holým Vrchem jsem před sebou viděl dalšího běžce. Z běžce se vyklubala Kačka. Dotáhl jsem se na ni a chvíli jsme šli spolu. Těsně pod Liščím vrchem jsem se pak oddělil i od Kačky.

To už jsem byl nahoře a následoval úsek po silnici ke Komárce. Zde byl další Checkpoint a občerstvení. Doplnil jsem si hlavně vodu, trochu se najedl a orazil jsem si. Kačka sem doběhla za chvilku. Na občerstvovačce byl jeden z běžců na 112 km trase. Ten se vydal dál a já asi za minutu za ním. V dalším úseku, prakticky až do Libouchce, jsme se čas o času míjeli.

Následující usek už jsem neznal. Nebyl součástí mojí testovačky. Už jsem byl celkem unavený. Výstup na Komárku vyčerpá hodně sil. A následovala vlnitá cesta. Nicméně nás čekala ještě Supí hora. Ale ta se dala běžet. Za Supí horou jsem sledoval značenou cestu. Vedla nás po hřebenech, cestou necestou, přes louky.

Překročili jsme znova Habartický potok, minuly kopec Na Vyhlídce a po E3 (Stezka Českem) jsme se dostali pod Rudný vrch. Zde jsem to již poznal. Byla to cvičná sjezdovka nad Telnicí a značená cesta se zde vlastně napojila na již značenou a námi proběhnutou trasu. Seběhl jsem tedy sjezdovku (ten borec z 112 km trasy mě zde předběhl a zmizel). A za chvilku byla opět občerstvovačka a Chceckpoint.

Něco jsem snědl, doplnil opět lahve s vodou. Zbývalo nám nějakých 13 km do cíle. Pak jsem opět vyběhl. Již známou cestou, nad údolím, které lemovalo Bystrý potok. Vyběhl jsem na rozcestí Pod Liškárnou a pak na další – Pod Jelením vrchem. Následoval opět kopřivový úsek, k vysílači a ke Stříbrnému rybníku. Zde už jsem opět běžel sám, borce ze 112 km trasy jsem nechal kousek za sebou. Za rybníkem jsem si potřeboval trochu odpočinout, takže jsem následující mírný kopeček jen vyšel.

Před Panenskou jsem v dálce před sebou viděl dalšího běžce. A za Panenskou, u bývalého Horního lesa jsem jej dohnal. Přeběhl jsem otevřenou pláň. Začalo drobně pršet, ale bylo to celkem osvěžující. Jen mi to mařilo ty plány, že po doběhu s sebou krásně švihnu na trávu.

Pak už následoval jen seběh do Libouchce. Opět se mi zdál nekonečný. Už mě dost bolela stehna a začínal jsem mít problém s mými kraťasy – začaly mě dřít v ne zrovna vhodném místě.

Nad Libouchcem se přebíhá louka. Byla zde vysekaná cesta. Před zámkem, tedy na začátku Libouchce jsem se ohlédl. Asi 300 m za mnou dva borci. Už jsem toho měl plný zuby, ale tak nějak jsem nechtěl ztratit další dvě pozice. Tak jsem trochu zvýšil tempo. Chyběl už jen kousek.

No a kdybych nebyl blbej, tak celý závoz zvládnu o cca 1,5 minuty dřív. Ale já zabloudil v Libouchci. Netrefil jsem nějak správné ulice, vracel jsem se a nadával si. Nakonec se mi ale podařilo najít cestu – za pomoci toho borce ze 112 km trasy, který mě tímto dohnal, a za chvilku jsem již byl na hřišti v Libouchci a byl jsem v cíli.

Po závodě

Byl jsem rád, že to mám za sebou. Na trávu jsem se sice hned nesvalil, ale měl jsem toho plný zuby. Čas se mi zastavil na hodinkách na 6.01.41. Kruciš. Blbý bloudění v Libouchci. Mohlo to skoro být od těch 6 hodin.

Na hřišti bylo dost plno. Spousty závodníků z 25 km a 10km trasy, běžci z 50 a další. Našel jsem Maru, která závod vzdala v Unčíně. Skončil i Petr Huml, také tam někde. Škoda. Za chvíli po mě doběhla Kačka Smíšková, pak Honza Player. Dobíhali další a další. Zul jsem jsi boty. Super pocit.

Pak jsem se převlékl. Najedl jsem se – výborná polévka, a bavil se s ostatními. Sdílení zážitků, pokec, únava. Prostě super odpoledne.

LUM

Je to skvělý závod. Organizátorům se, jako vždy, povedlo krásně označit trasu. Skvělé zázemí, občerstvení na jedničku, rozmístění Checkpoinů a vůbec veškerá organizace je bezvadná. Moc jsem si závod užil a těším se na další.

Nějak nevím, zda mám chuť na komplet LUM, tedy tu 112 km trasu. Možná to bude tím, že vlastně všechny tyto úseky znám a vím do čeho bych šel a nevím, zda by se mi to chtělo. Třeba k tomu nějak dospěju.